Probrat se z hibernace po dvou tisících letech je něco, co nikdy nikdo nezažil.
Ten stav nelze k ničemu přirovnat, pomyslel si Karel. Cítil se nepatřičně, k smrti unaveně, zmateně, nebyl si jistý kým je, kde je, co se děje.
Připomnělo mu to čtvrteční odpolední vyučování na střední, kdy měli dvě češtiny po sobě.
Najednou mu svitlo. Uvědomil si, že počítač má všechny probudit, až když budou na hranici samého vesmíru. Tak je to tady. Letěli už úplně pomalu. Stěna lodi byla celá průhledná, viděl dobře, že v dálce se něco rýsuje.. blouzní snad, nebo jsou to.. dva zlaté oblouky?!
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit