O masérovi a jedné zámecké paní

Odložil jsem "ty svoje fidlátka" stranou, odstoupil jsem a oddechl.
"Tak co myslíte, paninko, ještě přežehlit, nebo stačí doladit citlivý, hehe, místa?"

Paní Daňková, s velkým přehledem nejnáročnější klientka, pro kterou jsem kdy dělal, nakrčila nos a vzhlédla ke mně.

"Tam vepředu vám to se žehličkou šlo, tak to ještě, prosimvás, jednou vemte."

Normálně bych se na to už mohl, vy víte, co, ale paní Daňková byla docela pěkná ženská, tak co bych jí to ještě nepřežehlil. Třeba z toho pak něco, hehe, bude.

Když jsem dožehlil, musel jsem sám sebe pochválit.

Takhle pěkně jsem zámkovou dlažbu, přísahám, jaktěživ nepoložil.