Měsíce jim trvalo najít cestu do podzemí, které by nebránila skála. A pak, najednou, zavřela Helga oči, připravila se na hloubení dlouhého tunelu, ale místo toho udělala jen metrový, než ucítila, že dál už je jen vzduch. Nejen vzduch, ale další tunel. Celá síť tunelů. Opatrně do tunelů vyrazili, ale pravděpodobnost, že jde o past, byla vysoká.
Když ušli několik set metrů tunely, konečně uviděli potvrzení, že našli to, co hledali. Před nimi letěla myš. Dřív by si Helga říkala, že je to nemožné, ale dnes věděla, že přesně tohle je znak, že konečně najdou ty, kteří tu jsou vězněni.
Pokusila jsem se nějak ukončit tento příběh, který se mi celý měsíc tvoří v hlavě. Nesnažila jsem se ho mít předvymyšlený a jen témata namontovávat, ale právě naopak ho tvořila s nabídnutými tématy a poté psala jakési střípky z života dvou žen jménem Helga. Ač drabble poskytují pravděpodobně spíše matoucí body děje, v mé hlavě je tak 65% příběhu načrtnuto a já si jeho nesepsanou tvorbu velmi užila.
Jestli budu z prostředí Helgánie ještě někdy psát drabble nebo delší literární formy, to je mi zatím neznámo. Nápady bude muset prověřit čas.
A tak říkám Helgám prozatím na shledanou.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit