Než zhasneme, tak ještě jeden drabble pro Alexandra s Josefem. Stejně jako na začátku měsíce jsme na nádraží (s trochou absurdity, protože téma).
Na peróně slabě zářilo jen několik žárovek. Jediné strážkyně dne provázely poslední vlak z Vídně.
„Nechci, abys odjel.“
„Ale nesneseš pomyšlení, že zůstanu.“
Alexandr nevěděl, co říct. Rozuměl mu jako málokdo. Jako Wilhelm. Každá myšlenka teď vedla k němu. Jak dlouho ještě mají?
Přivinul se k Josefovi a zavřel oči. Josef ho pevně objal. Tohle není konec, jako by říkaly jeho paže.
„Slib mi, že se vrátíš.“
„Stačí jeden telegram a jsem tu.“
Hlučný příjezd lokomotivy je rozdělil. Pohlédli si do očí.
„Sbohem.“
Vlak zastavil ve stanici. Na nástupiště seskočila zbloudilá cestovní myš. Oba se za ní otočili.
„Na shledanou.“
A aby to nebylo tak smutné, přihodím vám k tomu jednu hitovku z Eurovize, rok 1977, která mi naskočila okamžitě po napsání slova telegram a která vlastně dobře vystihuje celou myš dobré naděje (tedy ti dva se určitě nevidí naposledy).
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Scény na nádraží mají vždycky
Aries
Scény na nádraží mají vždycky zvláštní kouzlo. Tak snad se zase shledají
:) Já o tom nepochybuju.
Ancient Coffee
:) Já o tom nepochybuju.
Ano, na shledanou a rozhodně
strigga
Ano, na shledanou a rozhodně ne sbohem <3
:)
Ancient Coffee
:)
Je to velká rána, ale když má
Esclarte
Je to velká rána, ale když má Josefa tak rád, asi to neskončí. K čemu by taky bylo dobré ho opustit?
Přesně tak, není to pro ně
Ancient Coffee
Přesně tak, není to pro ně konec, ale teď se Alexandr prostě potřebuje soustředit na Wilhelma, s kterým je přes dvacet let.