Spánek někdy musí počkat

Poslušně klečím. Dovolíš mi vzhlédnout. V temném pokoji tě měkce ozařují plameny několika svíček.
Vypadáš nádherně.
Zavazuješ mi oči. Doteky najednou vnímám mnohem zřetelněji.
Saténová stuha kolem zápěstí u pelesti postele.
Horký dech na ušním lalůčku.
Tvé rty, tvé prsty, tvůj jazyk. Všude.
U prvního se snažím nevzbudit sousedy.
Při druhém sténám slastí a vzpouzím se proti poutům.
U třetího pouštím stavidla křiku a okolní svět mě nezajímá, jen ty a to, co děláš, víc, příliš, ne dost, ještě.
Při čtvrtém orgasmu už nemůžu ani křičet.
Po pátém bezvládně ležím vyčerpaná, nesmírně spokojená, v jiných sférách.
Spánek někdy musí počkat.