Po náročných tématech přináším (snad) optimistické téma.
Krásné zázračné drabblení.
Téma pro 25. 4. 2025: Noc plná zázraků
Toto téma bude uzavřeno 25. 4. 2025 v 23:59.
Bodíky můžete sledovat zde.
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.
Metodika počítání slov
Nesoutěžní
Melancholie o medvíďátkách.
Tu noc zářily hvězdy nebývale jasně. Velkej bráška to mohl posoudit - prožil totiž hvězdných nocí spoustu, urcitě aspoň... deset.
Ležel v teple pod máminou packou a nemohl usnout. Chyběl mu Malej bráška. Ztráta, jakou si projde většina medvědích dětí.
Hvězdy pomrkávaly, tak hezky, jako máma, když donese rybu. Dokonce se seřadily do tvaru mámy, jak nese rybu. A hned vedle, tam byl Malej bráška. Je nebe plné medvědů??
Souhvězdí se pohnula. Po nebi kráčely i skotačily desítky mlhavých medvědích duší. Stará medvědice se špičatým čenichem se snesla až k němu.
Neboj se, zabručela tichounce. Tvůj bráška je tu v bezpečí.
Meredith maminka má Alzheimra.
NESOUTĚŽNÍ
Tu noc seděla na balkóně svého domu, objímala kolena a šeptem prosila hvězdy o zázrak. Aby alespoň na chvíli necítila ten tíživý strach, samotu, i pocit, že ztrácí mámu... i samu sebe.
Nemoc její matky jí ničila a ona se neměla komu vypovídat. Byla sama. Sama na všechno to trápení.
Usnula, aniž by měla ponětí jak. Vzbudil jí až telefon. Matka...
Slyšela své jméno z jejích úst a oči se jí zaplavily slzami. Byla tady. Ne deset nebo patnáct let zpátky, ale tady a teď. A chtěla k sobě svou dceru. Svoji malou Mermer. Ženu, které hvězdy splnili její přání.
Zatraceně, takové krásné téma... Fuška to byla.
Nakonec se podařilo najít inspiraci v puritánských příbuzných Edmunda Černé zmije.
„Bylo mi ctí vás hostit,“ loučil se Černá zmije se svými příbuznými, „doufám, že vaše postele nebyly příliš pohodlné.“
„Příjemně jsi mě překvapil,“ uznala lady Bílá zmije, „již dlouho jsem nezakusila tvrdší lože.“
„Bylo mi potěšením,“ odpověděl Edmund upřímně.
„Na shledanou synovče,“ měla se konečně k odchodu teta a její manžel jako na povel vykročil ke dveřím.
V chodbě si však spletl směr a než ho Edmund stačil zadržet, otevřel dveře do komory, kam Baldrick schoval všechny Belzebubovy* dary.
Edmund chvíli němě zíral, ale vzápětí pohotově zvolal: „Zázrak! Požehnání vaší návštěvy proměnilo mou vodu ve víno a tuříny v pečeně!“
* Belzebub je démon obžerství.
Vyhlašuji týden zvířat na přání! Chcete-li se zde dočíst novinky o svém oblíbeném zvířecím sportovci, neváhejte mě kontaktovat.
Dnes sportující můry pro Anemonis(e) a Milu_jj.
Noční zápas ve vzdušné házené mezi můrami zelenými a přástevníky medvědími přinesl spoustu nečekaných zvratů.
Ačkoliv přástevníci spřádali komplikované strategie a rvali se udatně jako medvědi, můry je nakonec výrazně přehrály. Na jejich vítězství však měla velký podíl štěstěna, která létala celé utkání po boku můřích sportovců. Zdálo se tak, že každé mávnutí můřích křídel způsobilo hurikán na opačné straně hřiště a pokaždé nepravděpodobným způsobem dopravilo míč do branky.
„Dneska nebudeme zelené jen my, ale i přástevníci,“ komentuje zápas jeden z můřích házenkářů. „Zezelenali totiž závistí.“
„Ten zápas nebyla jedna velká noční můra, ale celé jejich hejno,“ souhlasí brankář přástevníků.
Today was some Orlesian holiday, judging by the chatter among Skyhold's bored nobles. Varric might have dragged up the name, but as it was, he preferred to stare directly into the fire.
Night of Miracles, that's what they called it. Varric snorted.
If only he'd gone with the Inquisitor. Then he'd be right there with her; facing the Fade once again, like a team. Possibly, it was an act of kindess; so Varric didn't have to be there when-
He heard her breath before he felt the hand on his shoulder.
"Surprised?" Hawke grinned.
"Never had a doubt." Miracles, indeed.
Tenhle film jsem viděl necelých 48 hodin zpátky. Za tu dobu jsem stihl přečíst několik set tisíc slov fanfikcí a vytáhnout svoji starou Bibli abych si mohl ověřit jestli v nich opravdu sedí kázání a žalmy.
Co s člověkem neudělá jeden film plný postarších chlapů co vypadají že se každou chvíli sesypou a co mají velmi intrikované rituály. Takže tu máte Lawrenceho kompletář na konci onoho osudného dne.
Misereátur nostri omnípotens Deus et,
Skrz otevřené okno je slyšet střídání se stráží. Vítr si pohrává se závěsy a přináší s sebou vůni mokrého dřeva.
dimissís peccátis nostris,
Korále růžence o sebe s každým protočením v dlani potichu cvakají. Vlaštovky, které se celý den houfovaly na střeše baziliky se uchylují ke spánku před svojí dlouhou cestou za teplem.
perdúcat nos ad vitam ætérnam.
Habemus Papam! zní i přes pozdní hodinu stále šťastné pokřiky, ztlumené mnoha zdmi mezi římskými ulicemi a domem svaté Marty. Čas nejistoty je u konce. Jediné, co je důležité, je příští den, a všechny zítřky poté.
Amen.
Od čeho jiného jsou fanfikce než dát hlavní postavě možnost získat zpátky jistotu svého místa v universu a pokojnost.
Lépe řečeno:
Lawrence: Vincent-papež Innocencius mi pomohl znovu pocítit milosrdnost boží. Skrz jeho benevolenci se mi podařilo navrátit se k modlitbám a víře. Zůstanu navždy po jeho boku zda dovolí a udělám vše aby i ostatní mohli býti tak požehnáni jako já.
Vincent: Kardinál Lawrence je opravdu milý člověk. Doufám že budeme moci být přátelé :)
(přišla Lawrencova spása za cenu Vincentova doživotního vězení v roli papeže? To Je Na Jiné Téma :))))
On si na tenhle drabble zaslouží založit pro sebe celý fandom. Je totiž dost možné, že to bude v křoví pokračovat *mrk na další téma drabble
Pro pochopení - Roger je mladík, co miluje kytky (úplně jimi žije) a co se týče vztahů, tak moc na randění, flirt, či tak není. A ani, že by flirtoval s muži. Prostě na to není. Nom, ale jedné noci se to prostě stane a on tak stráví noc s holkou. Rozbije ho to? Určitě. Užije si to. Well - read it.
Začátek se*uální scény.
On vůbec nechápal, jak se z ukazování jeho kytek v bytě stalo, že právě mu v brzký podvečer zrzka ukazovala své ňadra. V jeho obývacím pokoji. Ani nevěděl, co dělat. Pochválit? Osahat? Dívat?
„Rogie...” Přejela mu po hrudi - stále skryté kostkovanou košilí - a jemně pousmála.
Kdo ho tak kdy oslovil? Líbilo se mu to..
Potom se její ruce začaly přesouvat níž. Na zapínání jeho kalhot.
„Uhm- Co... tam... nemám... kytičky-...” Dívka pokračovala.
Pozoroval to. Co se bude dít? Má se bát? Nebo ho chce vidět na oplátku za ty ňadra?
Najednou pocítil... Něco. Příjemný pocit. Zavřel oči. Uvolnil. Tlumeně vzdychl.
BJB.
Noc pred zimným slnovratom je vždy nasiaknutá mágiou. Je tak nejak .. v povetrí.
Cynici hovoria, že v tom má iste prsty voľný deň, čo následuje.
Tej noci chodia po doline víly a kradnú karamelové koláčiky, čo chladnú za oknami. Ako inak vysvetliť stopy drobných ženských nôžok v snehu a rannú ozvenu krištáľového, nákazlivého smiechu, ktorý liečil?
Cynici vravia, že to musia byť po tých rokoch riadne tučné víly s rezistenciou na chrípku.
A to ráno slnko nad Krivým rohom tancuje tak zvláštne, že je to isto znamenie od bohov....
Cynici by radi niečo povedali. Ale.. dočerta.. je to fakt pekné...
podobnosť s realitou čiste náhodná;) Inšpirované "Zvířetníkovým světlem"
“Hledá se stážista na sváteční brigádu - Značka: Dobře placená.”
Inzerát vypadal zajímavě, i přestože podrobnosti chyběly. František ho uschoval. Blížily se Vánoce a každá koruna bude dobrá.
***
“Prosím?”
“Jednoduše, jak jsem říkal. Ježíšek potřebuje pomocníka. Na světě přibylo několik miliard lidí, tak už to sám nezvládá. Tady je uniforma, tady je kouzelná trnová koruna - stačí pomyslet a plní přání. A tady je tablet s dopisy od dětí. Tak a šup, ať máte rozneseno před Pelíšky.”
***
František uháněl. “Honzík chce Psa Baskervilského? Tak, je tam. I s pytlem granulí. Kristýnka by chtěla odvahu postavit se šikaně ve škole? Dáme Glock Sedmnáct...”
