Symbióza

Poslední svítící obojky dokončily okruhy a odběhly zhasnout do pelíšků.
Prám proklouzl tmavou vodou.
Lenka vystoupila na ostrov a pozdravila krále tisů. Drobní poddaní se rozvlnili v rytmu žabích písní.
Z černi u dna stoupaly barevné míčky. Pomalinku. Nezadržitelně.
Chvilku se houpaly na hladině, než se nejodvážnější, ostře růžový, vykutálel na břeh. Blankytně modrý s neonově zeleným se malinko ostýchaly, ale nakonec se i ty s chichotáním vymrštily směrem k Lence.
Otřely se o ruce, zachvěly se a pokračovaly vzhůru.
Vířily vzduchem v barevných obrazcích. Oblétly korunu, pozdravily duchy stromu a tiše se snesly přímo Lence do dlaní.
Dokázala to.