Přes brýle růžové barevnej vidím svět,
sním s hlavou v oblacích, tenkrát mi bylo pět.
U domku zahrádka, koník se pase,
dnes bydlím v činžáku a chovám prase...
Zletilá žrala jsem knížky jak lentilky,
na rande cítila v podbřišku motýlky.
Fetišem vůně knih chtěla jsem denně žít
a Pišta Hufnágl mohl mě vyženit.
Péct dorty, vidět svět hledáčkem foťáku,
Pánbůh si nakládal okurky do láku,
pak na mě udělal veliký túdle,
ty budeš dětičkám utírat nudle!
Já chtěla milovat, s přívěsem objet svět,
zpívaje Pokáče omládnout na dvacet.
Kytičku uvážu jenom tak pro sebe
po větru polibek posílám do nebe.
Tímto bych se chtěla ještě dodatečně omluvit svému manželovi za přirovnání k vepřovému dobytku... Ovšem při sběru smradlavých ponožek z podlahy napadají člověka všelijaké trefné rýmy, které už pak prostě nejde dostat z hlavy a zapadnou v povídce jak pozadí na hrnec ;-) Naštěstí Pištovi č. 2 nechybí smysl pro humor a velkorysost. ;-)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jo, to už tak bývá
Aries
Jo, to už tak bývá
I feel personally called out by this.
Owlicious
Je to super.
To je skvělý.
Terda
To je skvělý.
Moc pěkné
Kolma Puši
Moc pěkné
hodně povedené (takových nás
Tora
hodně povedené (takových nás bylo a je...)
Tak s Pokacem mladnu každé
Banepa
Tak s Pokacem mladnu každé ráno, když vezu děti do školy. Dvacet říkáš?
I míň!
Skřítě
:-)
Doufám, že je manžel
Chrudoš Brkosl…
Doufám, že je manžel tolerantní...
On se těmi mými rýpavými poznámkami většinou dobře baví
Skřítě
Takže v tomto směru určitě ano :-)