V nostalgii s Pokáčem zasmějem se, zapláčem

Přes brýle růžové barevnej vidím svět,
sním s hlavou v oblacích, tenkrát mi bylo pět.
U domku zahrádka, koník se pase,
dnes bydlím v činžáku a chovám prase...

Zletilá žrala jsem knížky jak lentilky,
na rande cítila v podbřišku motýlky.
Fetišem vůně knih chtěla jsem denně žít
a Pišta Hufnágl mohl mě vyženit.

Péct dorty, vidět svět hledáčkem foťáku,
Pánbůh si nakládal okurky do láku,
pak na mě udělal veliký túdle,
ty budeš dětičkám utírat nudle!

Já chtěla milovat, s přívěsem objet svět,
zpívaje Pokáče omládnout na dvacet.
Kytičku uvážu jenom tak pro sebe
po větru polibek posílám do nebe.