Civilizační nános

Tohle byla jeho chvíle. Vždycky se na ni těšil. To napjaté očekávání, jediný jeho hbitý pohyb i následná úleva dávaly smysl celému jeho počínání.
Z kapsy vyňal ostrý nůž a proti světlu si prohlídl, zda je čepel neporušená. Sklonil se nad ležícím tělem a důvěrně známým pohybem rozpáral vlnící se břicho odshora až dolů.
K jeho velkému překvapení z něj však nikdo nevylézal.
Zmateně se rozhlédl.
Vtom si uvědomil, že k němu již delší dobu doléhají jakési rozjařené hlasy.
Otevřeným oknem spatřil Karkulku a babičku jen v krajkových negližé.
"Kdyby to aspoň nebyl bulimik," stěžovala si babička máchajíc červenou zástěrku...