DMD č. 13. pro 13. 4. 2014. Téma: Dieta

Má jediná chápavá W.!
Celá ta doba od minulého psaní mi připadá jako zlý sen, z něhož se nemohu probudit. Zamkla jsem se ve svém pokoji a odmítám vycházet či pozřít sousta. Ano, je to dětinské, ovšem papá je nepřístupný veškerým mým prosbám či argumentům. Proč jen je tak zatvrzelý? Prý že mne chce N. jen kvůli mému dědictví a že je to zhýralec bez zábran a bez svědomí! Nechápu, kdo mu mohl našeptat ty pomluvy, nehodlám ale pozřít jediného sousta, než si N. vyslechne! Není to až tak obtížné, ani kdybych chtěla, nedokážu pozřít jediného sousta...
Tvá bezradná
A.

Nataša se naposled zhlédla ve velkém zrcadle v šatech, které si vybrala na včerejší misi, zkontrolovala že nedošly úhony, a pak si je svlékla a zabalila je zpět do krabice. Byly dokonalé, ano, a ona v nich vypadala jako křehká baletka nebo víla, ale taky byly šité na někoho o čtyři velikosti menšího než byla Nataša.
Získávání intelu od módních návrhářů si vybíralo svou daň.
Rychle se oblekla a přešla do společné kuchyně Avengerů, kde přesně na čas Steve servíroval snídani.
S chutí se pustila do jídla a v duchu si slíbila, že kvůli misi už nikdy dietu držet nebude.

Pravidelná schůze pohádkových bytostí letos nepřinesla nic nového. Zlé čarodějnice si vzaly dovolenou, draci byli přecpaní a i stromy v kouzelném lese vypadaly až podezřele zdravě.
Témata se tudíž přesunula do zcela osobní roviny. Vztahy, svatby, těhotenství, děti. Všichni už našli své šťastné konce.
Tedy... skoro.
Otesánek si deprimovaně prohlížel všechny ty šťastné páry. Sám už by se taky rád oženil, ale žádná ho nechtěla. A když viděl všechny ty štíhlé a svalnaté prince, začínal chápat proč. Předsevzal si tedy, že začne držet dietu.
O dva týdny později byla svolána nouzová schůze.
Někdo totiž začal pojídat všechny prince jako jednohubky.

Diety jsem vždycky nesnášela. Neexistuje nic pitomějšího. Opomineme-li všechny moje kamarádky, které o sobě tvrdí, jak jsou tlusté, nejde zapomenout na chvíle při nemoci, kdy můžete jíst maximálně piškoty. A to jen po jednom. S přestávkami. Mučení. Kdyby byla na světě spravedlnost, nikdy bychom nejedli, abychom pak nemuseli ty diety tolik prožívat.
Nejhorší ze všeho je, když vám maminka připraví oblíbené jídlo a vy nemůžete jíst, protože držíte blbou dietu. To bych vraždila. Každá dieta je šmejd, ne že ne. Zrovna teď jednu mám nařízenou a umírám. Nepřeháním, fakt. K zbláznění.
A vůbec, diety by se měly zakázat. Bez debat.

"To není pravda, že jsem to včera přehnal! Už od minulé neděle držím dietu! Snědl jsem jenom čtyři nadívané divočáky, tři stehna na rozmarýnu, dva hrnce brambor šťouchaných s máslem a šnytlíkem, šest čerstvých pecnů pšeničného chleba, sedm smažených ryb, jednu malinkou pečenou koroptev s citrónem a petrželí, tři talíře dušené mrkve s hovězími kousky, osmnáct brambor přelitých extra pálivou omáčkou, dva mladé bažanty grilované nad dubovým uhlím a podávané s rajčatovou omáčkou a zapil jsem to jen jedním korbelem světlého piva, jedním sudem tmavého a šesti lahvemi vína, tak si sakra hleď svýho a neříkej mi, že se přežírám!"

Bylo mi dvanáct, když jsem poprvé se spolužáky za školou ochutnával zakázané ovoce. V šestnácti už mi doktor doporučoval, abych s cigaretami přestal.
Našel jsem si jiný koníček. Pivo, víno, nárazově kořalka. O mých osmnáctinách mi doktor přikázal přestat. Že prý škodím svému zdraví. Jako bych nějaké měl.
K jednadvacátým narozeninám mi nakázal přestat s chorobným přejídáním a zhubnout tak o šestadvacet kilo.
Po třiadvacetinách se mu zas nelíbilo, že si prý stravu přesoluji, o tři roky později lamentoval nad obsahem cholesterolu.
Je to možná kapánek nevhodné, ale jsem šťastný, že mého doktora trefil šlak. Můžu si dělat, co chci.

Chat:
"Čus, nechceš přijet? Máme párty, spousta jídla, pití a paříme Simpsonovy."
"Nemůžu. Držím dietu."
"Ále, ser na dietu, pro jednou se to nezblázní."
"Ne, hele, fakt ne."
"No nic, co se dá dělat. Tak se uvidíme zítra ve škole. Čus."
"Čus."
* * *
Druhý den ve studentské menze...
Karel velmi udiveně zírá na Radkův napěchovaný talíř s řízky a haldou kaše a na mega čokoládový zákusek.
"Ty, Radku?"
"Ano?"
"Neříkal jsi včera náhodou, že držíš dietu?"
"Taky jo."
"A co tohle?" Ukáže na jeho talíř.
"Blázníš? Držet žrádelní dietu? Sem snad ženská? Držím seriálovou dietu. Denně ne víc, než dva díly."

Poté, co se neslavně vrátila ze své dobrodružné výpravy, čelila od svých rodičů i sester mnoha výtkám a kritikám.
Například stolování:
V lese stačila jedna lžíce na všechno.
Doma ji nutili používat ty správné vidličky.
Když cestovala se dvěma muži, byla u jídla klíčová rychlost - většinou netrpěli hlady, ale také jim nic nepřebývalo. Když chvíli zaváhala, jeden z jejích společníků si pomohl ke zbývající části její porce.
Teď ji všichni peskovali za to, že hltá.
Na výpravě se jedlo, když a dokud bylo co.
V otcově sídle se první večer přejedla, až ji celou noc držely vzhůru křeče v břiše.

Tohle byla jeho chvíle. Vždycky se na ni těšil. To napjaté očekávání, jediný jeho hbitý pohyb i následná úleva dávaly smysl celému jeho počínání.
Z kapsy vyňal ostrý nůž a proti světlu si prohlídl, zda je čepel neporušená. Sklonil se nad ležícím tělem a důvěrně známým pohybem rozpáral vlnící se břicho odshora až dolů.
K jeho velkému překvapení z něj však nikdo nevylézal.
Zmateně se rozhlédl.
Vtom si uvědomil, že k němu již delší dobu doléhají jakési rozjařené hlasy.
Otevřeným oknem spatřil Karkulku a babičku jen v krajkových negližé.
"Kdyby to aspoň nebyl bulimik," stěžovala si babička máchajíc červenou zástěrku...