Nic moc, já vím. Ale vzhledem k náladě jsem dnes nějak ničeho jiného nebyla schopná.
Říše mrtvých není taková, jak byste si ji nejspíš představovali. Nikde tu nepoletují šedivé přízraky s vlajícími cáry. Nevisí tu kostlivci ze stromů. Neděsí vás tu pohyblivé stíny.
Vlastně tu žádné stromy nejsou. Ani stíny ne, neboť tu nesvítí slunce. Kam oko dohlédne a vsadím se, že ještě mnohem dál se táhne louka pokrytá drobnými kvítky asfodelu. Obyčejná louka. Žádné zvláštní efekty, žádný ráj ani pekelné utrpení. Jen louka. Jenom trocha trávy, naprosté bezvětří a malé květinky, na té obrovské ploše stejně ztracené jako my. Žil jsem obyčejný život. Zemřel jsem obyčejnou smrtí. Jaký jiný osud bych si mohl přát?
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Hele, ale to je hrozně
Carmen
Hele, ale to je hrozně frustrující představa! Celou věčnost se nudit... :D A navíc, co když měl na trávu/ty kytky alergii, chudák!