Turbulence

Doktor se díval z okénka letadla. Pod sebou města jak tečky drobné mozaiky. Mezi nimi modrá nitka, která se proplétala zelení.
Pochybnosti se rozplývaly jako olověné kruhy ve vzduchu. Když přimhouřil oči, kruhy se měnily v chuchvalce mraků.
Náhle se letadlo začalo zmítat v turbulencích. „Jako můj poklidný život.“ pomyslel si. Touha být nablízku té, která podmanila mou mysl, s ním pořádně zacloumala.
„Rozhodl jsem se správně. Musím pryč, zapomenout!“ přesvědčoval sám sebe bez valného úspěchu.
Hana zaháněla smutek hudbou. Prohlížela si jediné foto svého idolu, které tajně pořídila mobilem. Žal ji sevřel do svých okovů.
Lenka ji marně prozváněla.