Neznala všechna jeho tajemství, jistěže ne.
Přesto znala dost.
Něco před ní tajit nemohl… většinu však ani nechtěl. Byla jako jeho vrba. Vždy ho trpělivě vyslechla. Uměla zvolit slova, která ho upokojila. Nesoudila ho.
Dlouho zvažoval, zda se jí svěřit se svým plánem. Bylo to riskantní… nerozumné… bylo to tolik lákavé!
Rozhodl se mlčet – zčásti kvůli slibu, který dal Severusovi, zčásti pro její bezpečí. Pokud selžou, snad ji zachrání její příslušnost ke starému a váženému rodu. Důsledky jeho lehkomyslného kroku z mládí je pronásledovaly dosud. Nechtěl ji ohrozit ještě vice.
Jenže… nedokázal odolat jejímu mlčenlivému tázavému pohledu. Řekl jí všechno…
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit