„Víš Luciusi,“ promluvila váhavě, „je to zvláštní. Válka skončila, ale ne pro nebožáky jako madam Averyová, které to mohlo srdce utrhnout, protože toho sympatického hocha zabili a jejich panství připadne bratranci; nebo pro paní Macnairovou, která včera držela v ruce pergamen, z něhož se dozvěděla, že její manžel zahynul. Je to opravdu za námi?“
„Cože?“ vyvalil nemalfoyovsky oči.
„Měla jsem onehdy zvláštní pocit, když jsem vešla do parku: ticho, mlžný opar, bzučení, pomalu se procházející pávi, olověné kruhy rozplývající se ve vzduchu…“
„Moc čteš, drahá,“ už se zkoncentroval a polohlasně zabručel: „Zabiju Severuse. Jeho paměťové lektvary jsou až příliš účinné…“
Přiznávám se... Z větší části je to citace z Paní Dallowayové, přizpůsobená dané situaci. Nerada vykrádám cizí díla, ale tentokrát mě fakt nic jiného nenapadlo :-(
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit