Když po několika měsících přijela Iya na návštěvu do tvrze, uviděla Arkoniela venku na zahradě provádět nějaké kouzlo. Chvíli ho pozorovala, vrtěla hlavou a zamyšleně si mnula bradu.
To co viděla, v ničem nepřipomínalo kouzla, které ho naučila. Ve vzduchu se pomalu rozplývaly tři olověné kruhy. Každý kruh měl jinou šířku, nahoře byl nejmenší a dole největší.
Po nějaké době si ji mladý čaroděj všimnul.
„Ahoj, Iyo, viděla jsi mé nejnovější kouzlo?“
„Bylo to působivé. Jsi opravdu nadaný, neznám moc čarodějů, kteří by dokázali vymyslet vlastní kouzlo.“
„Ještě to není stabilní, myslím, že budu muset použít jiný prvek než olovo.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit