Sousedka

Každé ráno jsem ji sledoval z okna. Její krok byl jako tanec, skoro se ani nedotýkala nohama země. Oblečená tak jak se dívky o jarních ránech oblékají, jen mnohem zářivější. Každé ráno si lehla na louku před našim domem a rozestřela dlouhé, ebenově černé vlasy mezi žluté pampelišky. A ten smích, narážel do mě jako perličky. Myslel jsem, že ptáci zpívají kvůli ní.
Každé ráno jsem ji sledoval, protože dvě hodiny předtím, než si lehla do pampeliškového lože, sekala trávník. Zalykal jsem se zlostí a mnul si unavené oči.
Vstal jsem dřív a sekačka setnula pampelišky. Ten den se nesmála.