Stoupla si pod sprchu a pustila na své unavené tělo proud téměř horké vody. Horké stejně jako jeho dlaně, když ji hladíval. Zaklonila hlavu v té šťastné vzpomínce a oddávala se jen svému pocitu. Potom pootočila kohoutek směrem k modré a voda se stala vlažnou. Přesně ten pocit, když jí řekl, že se stejně jednou rozejdou. Protože ona je moc mladá a on starý a Smrtijed. Protože ona si zaslouží někoho lepšího. Mluvil tak často a jí to vadilo. Přitom ona jej milovala, nechtěla se ho vzdát…ale jak se blížila válka… Otočila prudce kohoutek doleva a ucítila mrazivé bodání ledových jehliček na těle. Ale ledová voda, která ji polila, když jej viděla ležet na zemi v Chroptící chýši s prokousnutým hrdlem, ta se té ze sprchy opravdu rovnat nemohla... Promodralými prsty téměř nezvládla zavřít vodu. Otočila se a pohlédla na sebe do zrcadla. Promodralé rty, oči bez výrazu a pod nimi našedlé kruhy. Vyhublé tělo. Pomalu se dostala z vany a došla ke své posteli. Lehla si, přikryla se. Mechanicky. A věděla, že zase přijdou jen hodiny koukání do stropu… Hodiny proseb, aby se vrátil. Aby jí ho osud, Bůh…kdokoli, cokoli, vrátil…Proč ji tu jen nechal samotnou…
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jej, tohle studí... Smutné.
Profesor
Jej, tohle studí...
Smutné.
Takové to mělo být,
Samantha
takže děkuji za pochvalu =)
Ajajaj, bolí... *uronila
Saphira
Ajajaj, bolí... *uronila slzičku*