Ztraceno v překladu

Rozlepil jsem oči a to jsem fakt neměl dělat. Všude bylo světlo. Strašně moc světla. Byl jsem si jistej, že takhle odpornou kocovinu jsem v životě neměl. V hubě jsem měl jako v polepšovně.
A pak jsem si uvědomil, že neležim ve svý posteli.
„Coiva na vedui! Gi suilon!“ ozvalo se.
„Do prdele,“ odpověděl jsem.
Nade mnou stál krásnej vysokej blonďák a zubil se od jednoho špičatýho ucha k druhýmu.
„Im Lindir. Pedil edhellen?“
Do hajzlu, tohle se mi zdá. To musí bejt sen! Jak se to sakra řekne? Olta? Olthe?
„Ohte!“ vykřikl jsem.
A pak mi přinesli vařený vajíčko.