Bonus č. 7 pro 25. 4. 2014. Téma: Vejce - crossover

"To je mi blbě po těch vejcích, co jsme si smažili ve tři ráno?"
Postava u ohně zavrtí hlavou.
"Aha. No, ty jsi býval můj oblíbenec a když jsem byla zamindrákovaná patnáctka, byl jsi jedním z mých imaginárních přátel, ale fakt nevím, co tu děláš teď." dál na něj poulím oči a nic nechápu.
"Přemýšlej, co jsi měla dál."
"No, pivo, kávový nápoj s guaranou a colovým oříškem... a kruci, já se sjela."
"A úspěšně v tom pokračuješ." ukáže na mou sklenici.
"Jasně, to je ten tvůj pověstný dryják z mandragory. Tak díky, Regisi."
Tentokrát při úsměvu ukáže i špičáky.

Dneska jsem se ve snídani obzvláště nimrala. Vejce. Zase vejce. Poslední dobou k snídani není nic jiného než vejce a i to je luxus. Znamená to totiž, že mám dost času si je udělat. Jinak bych si zrovna pochutnávala na medových burisonech s mlékem.
Naťukla jsem vršek skořápky a odloupla ho.
"To už je čas?"
Zmateně jsem se rozhlédla kolem. Nikde nic. Hlas vycházel ze snídaně. Přečistila jsem tričkem zamazaná skla brýlí a nahlédla dovnitř.
Vyjukaný pohled mi vracela drobná postava schoulená uvnitř.
"Trpaslík?"
S trhnutím jsem se probudila: "Musím dokoukat OUAT!"
Budík opět nezvonil, takže k snídani byly burisony.

Jsem se takhle jednou procházel po FF a na baru Junior jsem potkal Jakuba Vandrovce. Jakub mě z neznámého důvodu poznal a pozval mě k řešení svého problému. Jakub nevěděl, jak udělat vejce po dunařsku -slavný to recept o kterém slyšel od svých kamarádů z cechu svobodných páleníků. "Jakube milerád tě s tímhle receptem seznámím." Vzal jsem Jakuba do duna místnosti, kde právě probíhal duna workshop, který se jmenoval vaření s dunou. Jakub od nás možná odkoukal složitý postup, na to jak připravovat dunařská vejce. Složitý postup spočíval ve vaření vajec na rumové lázni. Jakub odjel silně posilněn rumovou lázní.

Nikdy jsem neměla vajíčka moc v lásce a bez dobrého maskování chutí a podoby jste je do mě nedostali. Včera večer ale přede mě postavili talíř s míchanými vajíčky a že je sníst musím. Bylo mi pak šíleně blbě a radši šla spát.
Další co si pamatuju - a co se stalo před pár vteřinami - je že mě jsem byla zvednuta ze země a přitisknuta ke zdi, zatímco na mě koukaly dvě rudé oči a byla vystavena varovnému vrčení. Když v tom vejde do místnosti nová postava. "Hey, Derek, where do you - Oh my god!"
Já věděla proč nemám ráda vejce...

Spadnout do propasti, a dopadnout do Equestrie jako pegasus byl docela šok.
Tmavomodrá srst, lila hříva a cutiemark sovy s kladívkem v pařátech byly už jen třešinka na dortu.
Dashie si se mnou chtěla zazávodit, ale když zjistila, jak jsem na tom s létáním, předala mě do péče Fluttershy.
Ta mi ukázala všechna svá zvířátka, a byla nadšená, když se mi podařilo najít v její zahrádce několik hnízd šnečích vajíček, o kterých nevěděla. Strávily jsme několik hodin tím, že jsme je pozorovaly.
Nakonec mě Fluttershy doprovodila do knihovny, poprosit Twilight Sparkle o pomoc.
Zítra se vydáme do Canterlotu za princeznami.

Po první návštěvě fildy mě ovládl pocit, že tahle fakulta je z divokejch vajec.
Ten teď mívám vlastně pořád.
Vejce 1: V kabinetech amerikanistiky se střílí.
Vejce 2: Za pultem v bufetu U Platóna stojí jakýsi metráček a konzumuje všechno, co by měl správně prodávat.
Vejce 3: Ve třetím patře si postavila stánek divná ženská. Málem mě omyli, když mi prvně nabídla perník tím svým skřípavým hlasem.
A dole u vchodu sedí něco, čeho se radši neptám, co provedlo s původním vrátným.
"Saurona se neboj," mává na mě chlapík s flaškou vodky v ruce. "Co dělá dveřníka, je úplně krotkej!"

Chápu, že vás příhody z jízd automobilem možná nudí, ale nemůžu si pomoct. Zaprvý mě jako autora baví a zadruhý jsou podle mě jedny z nejlepších.
Takže...
Dneska teda budu vyprávět jako Owes a povím vám, jak jsme se konečně doopravdy podívali do Walesu.
Bylo to v červnu.
V rámci líbánek jsme s Gwendolínou drandili vypůjčeným automobilem po nádherné velšské krajině.
A všechno by bylo úplně dokonalý, kdybysme předposlední den pobytu nenarazili na stopujícího Richarda Hammonda a ten nám v kocovině nevyklopil na sedačku míchaný vejce. Natrávený.
Autopůjčovna si naúčtovala 120 liber za čistírnu.
Cestou domů už jsme taky stopovali.

Probudila jsem se s pocitem dvojrozměrnosti.
A nezhopnosťý psád psrávňe česki.
Sem na prašskím hraďe.
Záblsek rudí midá nápat.
Přivleču sa ze Huza, kuopím prá vajc vod klomejduocí framářki a du čýhať.
Zmikund savčí na baklóňe.
Hub vecjem po ňom.
Psrk! Zsáh do koruňi.
Zmikund visakukje jk čerťýk s krabički.
Psrk! Druhí zsáh - pířmo do chruďy.
Zmikund posálí stárže.
Shovám se dovintř, proplýšim se aš k ňemu a satacham mu sa vocas.
Zmikund se točý, řšíské jabko mu padá s ruki.
Poseldňý vajce mu křáp vo šikšu.
"Se s tim smiř, Zmikund!"
Bru jabko a misim ponaglicku.
Na ženckou toprí!

Profesor Quirell se valí ve škarpě, na hlavě má pořádnou bouli. Úder tlustým polenem do zátylku, to není žádná magie. Prohledávám mu kapsy pláště. Po chvíli nacházím velké černé baziliščí vejce.
Pár minut poté sedím naproti Hagridovi, platím mu jednu sklenici za druhou. Když se zdá být dostatečně opilý, navrhuji, abychom si zahráli karty. Úmyslně prohraji a Hagrid si domů odnáší namísto baziliščího, dračí vejce, které jsem koupila na černo a které mi včera dovezli z Norska.
Druhý den dostane Quirell anonym, jak projít kolem chloupka. Hlavní linie děje se nezmění, ale aspoň že Hagrid nezkameňí hned v prvním díle.