Lidé s kocovinou

Žil byl malý Cibulka. Ve světě žili tři zlí gerontokrati: ruský křen, americká brambora a čínský ženšen. To vymyslel Nandor, takže sorry. Zlá scvrklá zelenina se spřáhla s rytířem Rajským jablkem a uvěznila všechny členy Cibulkovic rodiny v Ústí, protože Dycky Most! Cibule se ale spojily, porazily je a kolem jejich hrobečku bylo kolečko bez trávy, protože herbicid. A co ty hrsti brusinek, ptám se? A co rašelina? Požaduji, ať si kulkas přesedne! Uvolni se, Naděnko, Colin Robinson ti to opraví, až přestaneš ječet. Hele, kde je Švéd?! Nesežral ho sklep? Je to vo ničem asi. Perkuse cuketa brikule prc!

Krevní konzerva lákavě visí nad sporákem zavěšená na háku a hosté si z ní sami čepují do sklenic lahodný mok.
"Musím čůrat, jdu porno závěsem," zahlásí Průvodkyně a projde lesklými černými lametami (důvěrně nazývanými "devadesátková noční můra"), zakrývajícími průchod mezi obývákem a chodbou.
Nadja zuřivě bombarduje nezvěstného Guillerma zprávami na Messengeru ("Guillermo! Přijď uklidit! Hromadí se tu mrtvoly a Colin Robinson nemůže najít párátko!")
Nandor the Relentless vysvětluje, že Putinovi se v disidentském prostředí říká chuj.
Laszlo Cravensworth se snaží nacpat památeční cibule po svém otci do řitního otvoru svého prokletého klobouku z kůže čarodějnice.
"Kolik je hodin?"
"Plnej komín!"

"Po kom to dítě je..." Ivan nechápavě kroutil hlavou, zatímco psal zprávu Arnoštově třídní učitelce, že se jeho syn nedostaví k výuce z důvodu nevolnosti.
"No asi po mně," sdělila sebekriticky Líza. "Ale z čeho mu může být až takhle blbě?"
"Já ti řeknu, z čeho je mu blbě. Slyšel, jak se s Brukvou bavíme o kouření šalvěje, jenže už mu neseplo, že má kouřit šalvěj divotvornou a ne tu lékařskou, co máme v truhlíku. Ono by to teda nebylo tak hrozný, kdyby k tomu nepil tu becehrovku. V kombinaci s alkoholem je to docela jedovatý."
"To je ale blbec."

"Já toho kokota zabiju," hudral Saša, zatímco vybíral ze záhonů vajgly a kostičky lega. "Co to je za nápad, vyhazovat věci z oken?"
"Tohle ještě nic neni," uklidňoval ho Ivan. "Jednou se ožral u nás a vyházel z balkonu flašky od chlastu. Celý dopoledne jsem sbíral střepy z trávníku. Když jsem mu řek, že je debil, smál se a říkal, že s matkou v Ostravě vyhazujou věci z oken úplně běžně."
"Ty vole, ještě jednou něco takovýho udělá a vyhodím z okna jeho."
Ivan obhlédl Sašův domek a povzdechl si: "Škoda že už nebydlíte na Jižáku v tom dvanáctým patře."

Hoj, vím že mám něco koupit, ale nevím co, datloval Ivan do telefonu. Obvykle si vytvářel sofistikované nákupní seznamy, ale protentokrát jaksi zapomněl.

Je to jedna věc, vzpomeň si, odpověděla Líza.

Napověz mi první písmenko.

R.

Retsina?

Ne.

Rakije?

Ne.

Ještě jedno?

RU...

Rum!

Ne.

Nevím, Rulandské šedé?

Ne.

Russijskoe igristoe?

Ne.

Tak už fakt nevím, dám se podat.

Je to zelený, napovídala dál Líza.

Nevím a už mě to nebaví. Nic zelenýho, co začíná na RU, neznám.

Je to rukola. A když už budeš v Bille, kup tam nějakej ten rum, Saša říkal, že tuhle měli v akci Legendario.

"Hele, mají v akci Heffron," upozornil Ivan Sašu, který před sebou tlačil nákupní vozík. "A jablečnej džus!"
"Tak to je znamení," usoudil Saša. "Uděláme si otrávený jablko. Po tomhle Kauflandu ho potřebuju."

"To je mi dobře, to mi bude špatně," pronesl Ivan. Potáhl si z cigarety a zahleděl se na prázdnou láhev. "Asi nám došel rum, tak já asi jdu."
"Nechoď, mám tam ještě tuzemák. Uděláme si otrávený jablko czech edition," navrhl Saša.
"Per to do mě!"

"Ahoj, je Ivan doma?" ozvala se následující den v telefonu Lynda.
"Je, ale obávám se, že si dneska hraje na jablko v županu."

Arrakis, Duna, Pouštní planeta... Ivan zatnul pěst a cítil zrnka horkého písku, jak si hledají svou sypkou cestičku mezi jeho prsty. Toužil po vodě. Jeho cíl byl na dosah, ale přece tak vzdálen. Musí ji najít. Musí najít gumičku.

"Co to tam dělá, ty vole?" zeptal se Saša.
"Ale říkala jsem, že potřebujeme tu těsnící gumičku k pračce, že blbě napouští," začala vysvětlovat Líza. "Jenže Ivan sežral dvě karamelky, co přines Brukva, a pochopil to tak, že musí hledat na poušti."

Lynda si lokla piva a upřela pohled do kouta zahrady. "Tak proto se už dvě hodiny plazí v pískovišti?"

"Kde seš?" zívla Líza a rozlepila oko. "Kolik je hodin?"
Bylo půl třetí.
"Co se stalo?" zpovídala Ivana dál.
"Ujelo mi metro," počal vysvětlovat. "Takže jsem nestih poslední autobus."
"A jak ses dostal domů?"
"Ve tři čtvrtě na jednu jede vlak z Braníka."
"Tys jel vlakem? Na Bobříš? Vlakem?"
"Jo," konstatoval Ivan. "Ze začátku to bylo dobrý, pár lidí jelo do Vranýho a do Mníšku, ale pak jsem tam zůstal sám jenom s tím chlapem."
"S jakým chlapem?"
"S chlapem, co se mě nad zvětralým lahváčem pokoušel přesvědčit, že je můj anděl strážnej," vydechl Ivan. "Příště si radši zaplatím Ubera."

Ivan se vypotácel z autobusu. Zhluboka se nadechl chladného nočního vzduchu a zapálil si cigáro. Byl rád, že je doma. Hospody jsou skvělá věc, ale ne, pokud je obsadí banda puberťáků. Než by si dali pivo, cucají limonády a čumí u toho do mobilu. Na pěst.
Minul dva dorostence sedící na lavičce.
"Dobrý večer," pozdravili. "Neměl byste, prosím, cigaretu?"
Ivan zašátral v kapse. "Máte štěstí, kluci, ještě tu něco mám."
"Děkujeme."
"Zakuřte si ve zdraví," popřál jim.
"Děkujeme moc, nashledanou, hezký večer!"
"Taky, taky," zahuhlal Ivan a nevěřícně zakroutil hlavou.
Asi to s tou dnešní mládeží nakonec nebude tak špatný.

"Mám kocovinu z pekla," konstatoval Ivan. "Tady už pomůže jen cola, rybí salát a nějakej film oceněnej Zlatou malinou."
Lynda chvíli lovila v notebooku. "Mám tu geniální dílo z roku 1984. Hraje v tom Dolly Parton a Sylvester Stallone."
"Co to je za sračku?" zajímal se Ivan.
"Je to country sračka," upřesnila Lynda.
"Tak to potřebuju vidět!"

Když se Sly jakožto italský taxikář s hudebním hluchem zhoupl v bocích a jal se pět pod vedením Dolly coby znuděné lokální hvězdy tu nejryzejší country music, změnil Ivan názor.
"Co děláš? Proč jsi to stopnul?"
"Jdu si nalejt panáka. Tohle střízlivej nedám."