Born free, as free as the wind blows
As free as the grass grows...
Já jsem to věděla! Stačí jen ta melodie.
Byla řada filmů, které jsem jako malá mohla sledovat pořád dokola. Těch, co mi přirostly k srdci a daly mi ideály.
Kolik z nich už jsem viděla i teď, jako velká holka. Našla jsem v nich mnoho nového, ale žádný jsem neoplakala.
Dobře, na konci Neuvěřitelné cesty jsem se rozbrečela.
Jenže na tenhle film jsem skoro zapomněla. A teď mi nestačí kapesníky a jakkoliv si to dojetí užívám, estetický to určitě není.
Lvice Elsa na skutečné Lví skále.
Přísahám, já slzím i jen u tohohle videa . A ne, celou Elsu jsem ještě neměla tu odvahu si pustit.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Opravdu moc hezké :-)
Doktor
Opravdu moc hezké :-)
Já taky brečím u Neuvěřitelný
Nifredil
Já taky brečím u Neuvěřitelný cesty!:-) Lvici Elsu jsem jenom četla, ale stačí mi si jenom prohlížet fotky, co jsou v tý knížce a brečím taky:)
Dalším filmem, co funguje naprosto spolehlivě, jsou... chvilka napětí... Kokosy na sněhu. U toho bulím jak blbec.
Prostě návrat Shadowa k
Ginger
Prostě návrat Shadowa k Petrovi... fňuk.
Vidíš, já knížku nikdy neměla v ruce... film je starší, ale strašně silný.
Kokosy? No, je pravda, že dojemný jsou dost :)
Neuvěřitelnou cestu jsem
Kfira
Neuvěřitelnou cestu jsem neviděla, ale u Kokosů bulím taky, vždycky.
Co se Elsy týče, jako malá jsem to hrozně obrečela, a od tý doby jsem si ten film zakázala. Ale pod vlivem tohohle drabblete na něj možná někdy najdu odvahu.