Partnerské priority

Byly věci, které Tina na Sašovi zbožňovala.
A pak samozřejmě byly věci, které Tina na Sašovi z duše nenáviděla.
Třeba tu nezměrnou vulgaritu, která se z jeho úst řinula s lehkostí ranní stolice po deseti Krušovicích.
„No to bych si ho vykous!“ slyšela ho mluvit do telefonu.
„No to mi poser bulvu řídkým hovnem!“ zaslechla ho u televize.
„No doprdele, vidíš ho, toho kokota? Co dělá? To mi ho teda vyndej!“ vyslechla si v autě během cesty domů.
„Víš co, Sašo? Jestli budeš dál mluvit jako dlaždič, tak už ti ho nevyndám nikdy.“
„Cože? No to mě teda -... sněz, miláčku.“