Je po všem aneb o dluzích a budoucnosti

Opíral se o zábradlí. Když ho oslovila, ve tváři měl rozpačitý výraz.
„Tom… Pan Martin mi řekl, že jste to byl vy, kdo kapitána přesvědčil, abyste se pro nás vrátili,“ pronesla opatrně. „Dlužím vám...“
„A vy jste nenahlásila,“ zrudl ještě o něco víc, „Však vy víte…“
Byli vyrovnáni.
„Proč jste to neudělala?“ ozval se po chvíli. Vrhla na něj ostrý pohled. Proč? Protože se sama provinila? Protože nikdo neví, co přinese budoucnost?
„Jsme stejní, Sullivane. A jednou možná přijde den, kdy i vy bude muset volit. Mezi svou lodí a svými krajany. A ať se rozhodnete jakkoliv… vždycky někoho zradíte.“