Skřivánek

Během dopoledne se z neznámé vyklubala velrybářská briga z Harwiche. Frances nechala napnout plachty. Velrybář se pokusil uniknout. Snad se obával, aby ho fregata nepřipravila o nejlepší muže. Snaha vyšla na prázdno. Frances neměla v úmyslu velrybáře obrat. Potřebovala informace. Velrybář však Hermine nepotkal ani neviděl.

***

Večer se posádka sešla na přídi. Už dlouho se palubou nenesl falešný zpěv doprovázený špatně naladěnými skřipkami. Fergus nezpíval. Bafal z dýmky a sledoval cvrkot. Pohledem sklouzl k zádi. Proinnseas stála u brlení. V tmavomodrém kabátě se zlatem na ramenou. Ten výjev mu pořád připadal neskutečný. A přece si uvědomoval, že právě tam patří.

Skřivánek doprovázející konvoj vězeňských lodí do trestanecké kolonie se dostane do střetu se starým nepřítelem.

Odkaz na první díl zde.

Jednotlivá drabble jsou chronologicky propojená odkazy.

Lovecké výpravě pana Barkleho se podařilo obohatit důstojnickou jídelnu o pár kusů místní zvěřiny. Větší starosti dělaly Frances zásoby dalších potravin. Kolonie neměla mnoho přebytků, které by mohla fregatě postoupit. 
„Myslím, že tady jsme skončili, pane Laytone,“ pronesla vážně, když byly poslední sudy s pitnou vodou uloženy v podpalubí. 
„Vyplujeme?“
„S ranním odlivem.“
Neměli důvod se déle zdržovat. Svůj úkol splnili, jak nejlépe dovedli. Tři ze čtyř vězeňských lodí bezpečně dovedli do cíle. 
Čekala je plavba přes nekonečnou rozlohu oceánu a kolem mysu, jehož jméno námořníci vyslovovali pouze šeptem, zpět k domovu. Než doplují, podruhé překročí rovník a obeplují svět.

Kráčeli k domu guvernéra. Pod střevíci skřípal písek. Odpolední slunce žhnulo k nesnesení. Frances cítila v zádech prázdné pohledy. Vězni v žaláři bez mříží.
Guvernér je přijal v salónu. Nablýskané pozlátko uprostřed prachu a utrpení.
„Měly připlout čtyři,“ pronesl nezaujatě.
„S lítostí musím oznámit, že Harpyji jsme ztratili.“
Guvernér ledabyle mávl rukou. Nikdo nebude truchlit pro ztracené duše.
„Máte ještě něco na srdci, kapitáne?“
„Mám na palubě šestnáct mužů z Chiméry. Osvědčili se a mám podstav.“
„Chcete mít takovou chátru v posádce? Nezdá...“
„Pašeráci a zlodějíčci. Ale schopní námořníci.“
„Je to vaše zodpovědnost.“
O šestnáct hladových krků na hrbu méně.

Dny splývaly. Večer se posádka scházela na přídi. Báchorky prokládané přístavními odrhovačkami rozptylovaly zemdlelost z dlouhé plavby. 
Toby lodníky zaujatě poslouchal.
„Až doplujeme, zlíbám první holku, kterou potkám,“ kasal se Torney.
„S holkama je kříž. To já zaplatím všem rundu,“ přisadil si Bowes.
„Neposlouchej je,“ ozval se Fergus. Opíral se o brlení a bafal z dýmky. 
„Tam kam plujem, čeká jenom smrt. Radši se drž na lodi.“

Osm měsíců ode dne, kdy vypluli, se z koše ozvalo očekávané zvolání. Toby sledoval cizí nevlídnou pevninu. Přístav, který si maloval v představách, hledal marně. Jen chatrče roztroušené po pobřeží. 
Fergus měl pravdu.

Čtveřice lodí ukrajovala míli za mílí z nekonečné šedomodré dálavy. 
Frances vyšla na palubu. Pravačku zavěšenou v květovaném šátku. Do tváří už se vrátil život, ale stále byla nezdravě vyhublá. Přehlédla konvoj. S trochou štěstí jim do cíle zbývaly dva měsíce. Přetrvávající únava ji přiměla k návratu do kajuty. 

Odpoledne přebíral hlídku pan Milton. Chybějící bílá na límci hlásala, že si vysloužil povýšení. Nově nabytá zodpovědnost tížila na ramenou, když hlídka oznámila blízkost hory ledu. Následoval záchvěv úlevy, když se objevil pan Layton.
„Informujeme kapitána?“ 
Starší muž zavrtěl hlavou.
„Je dost daleko. Bezpečně se vyhneme.“
Nebylo potřeba rušit kapitánův odpočinek.

Nečinnost ubíjela. Zpočátku zdvořilostní návštěvy pana Laytona se postupem dnů změnily v živé pracovní debaty.
„Kapitán Grenville tvrdí, že ho postihla náhlá slabost. Všechno hodil na poručíka Cardena,“ spustil hned ve dveřích.
„Tak slabost...“ ušklíbla se.
„Pomozte mi vstát.“
„Je to rozumné, madam?“ 
Pan Layton zalitoval, že nemlčel. Byl si docela jistý, že doktor Dobbler by to neschválil. 
Frances však nežádala o svolení.
Na palubě Skřivánka panoval čilý ruch. Chiméra mu zdatně sekundovala.
„Možná by se ta Grenvillova slabost mohla protáhnout,“ zhodnotila, než se jí zatmělo před očima.
„Myslím, že je na čase se vrátit, madam,“ pronesl, když ji podpíral.