Příběh za obrazem

Má ráda modrou. Modrá je barva víry. Ona věří v Boha a také, že brzy uvidí svého muže.
Radost z dopisu vystřídá zklamání. Popostoupí k oknu, aby lépe viděla. Znovu čte poslední stranu. „Přijedu nejdříve za půl roku.“
Je samodruhá. Jak hořce, pravdivě to zní... Sama a jen to druhé, ještě nenarozené. Milovaný je daleko. Někde v zemi uprostřed mapy, co visí na stěně.
„Co si počne?“ potlačuje pláč. Teď se nesmí rozrušovat!
Útěchou jsou slova: „Těším se na návrat. Moc Tě miluji.“
Nepatrný úsměv zrcadlí naději. Představuje si, jak ho vítá. Jak jsou šťastní. A všichni spolu jako rodina.