Smutek, bolest, slzy slíbáváš, pomocnou ruku mi podáváš

Pod tíhou problémů přestávám snít.
Teď s rozštěpem srdce učím se žít.
Jsi vlídný, laskavý a tak tě znám,
rány mně pofoukáš jenom ty sám.
Myšlenky mám temné, rozeklané,
s obavou čekám, co dál se stane.
Do mého nitra mi přinášíš klid.
Jen k tobě bez bázně vždy mohu jít.
Opatrně vyhýbám se čemukoli,
co ránu jitří, co ještě tolik bolí.
Tvá starostlivost mně na rameno klepe,
dáváš mi jistotu, že zas bude lépe.
Když si naděje hraje na schovávanou,
moje mysl potemní – ty nejsi stranou.
Budeš se mnou, kdykoliv si budu přát,
když tě neopustím, budeš při mně stát.