Siréna

Inspirováno básní Heinricha Heineho.
Mysl trápí v duši temný splín, vzpomínám na tiché kraje, které hladil mocný Rýn. Vlna s vlnou si tam hrála, ostře řezal skalní klín. Mnoho let už od té doby, však duši halí pocit dávných vin.
Dávno, poutníka jsem vezl v ty vlny Rýna zrádné, varoval jsem jeho zrak. „Nesmíš nikdy, mládče sličný, pohled ku obzoru vznést. Tam na vrcholku skály ostré, kde se slunce s zemí stýká, za soumraku nymfa zlatá zpěvem sličným pocity tvé zviklá. Sladkost její tvého skonu předzvěst však!“
Ráno, nad Rýnem se mlžný opar vznes. Na zádech mrtvý jinoch leží. A nad ním – krásná Lorelei.