Poslední večeře

Večeře.
Nejdůležitější část dne.
Doba, kdy se sejde celá rodina, aby společně uzavřela další krátkou etapu života.
"Dobrý večer. Matko, otče."
Pár slov, která však znamenala mnoho.
Vždycky se všichni usmívali, i když měli plnou hlavu starostí.
Vždycky jsme se objali, i když jsme mezi sebou měli rozmíšky.
Nikdo si nepřipouštěl, že by se mohlo něco stát.
Nikdo by přeci nenarušil ten klid.
Tiché klapání příborů, přátelský hovor a smích.
Na chvíli, kdy dveřmi propadl náš mrtvý bodyguard, nikdy nezapomenu.
Překvapení. Zmatek. Strach.
Najednou byli tam.
Nečekaní.
Nezvaní.
"Věřili byste tomu? Oni jedí mrkev. Teď v zimě."
Tichý nelítostný smích.