Vzpomínka

Seděla v trávě a upřeně koukala před sebe, i když vlastně nic neviděla. Před ní, částečně skrytý ve stínu zlámaného stromu, stál skromný kříž.
Nevěděla, jak dlouho tu už sedí. Připadalo jí, že od toho večera uběhly roky a zároveň se to nikdy nestalo.
Ještě pořád slyšela jeho smích a cítila mokrou zemi pod bosýma nohama, když bláznivě utíkali před deštěm.
Cítila jeho horké ruce na svých bocích, když si ji poprvé přitáhl k sobě.
Cítila... cítila chuť jeho polibku.
Seděla v trávě a kolem hlavy jí poletoval motýl.
První a poslední věc, kterou pro ni vyčaroval.
Před tím, než...