Strašák a kos

Bylo nebylo, na jednom poli stál velice smutný strašák. Strašák už nestrašil jen stál a vzdychal. Nechával ptáky klidně ničit úrodu.
Jednou k němu přiletěl kos a ptá se ho: "Hle strašáku, proč tu jen tak smutně stojíš a nestrašíš?"
Stašák si zase povzdechl: "Víš kose, chybí mi moje srašice, se kterou jsem tu strašíval."
"A copak se jí stalo?" ptá se kos.
"Tak jednou děti si neopatrně hrály s ohněm a ona chudinka chytla... Byla tak krásná! celá ze slámy..."
Oba si představily krásnou strašici.
Pak kos povídá: "No ty jsi taky ze slámy, vlastně jsi teď slaměný vdovec!"