DMD Bonus č. 3 pro 12. 4. 2015.

Já už nejsem ta holka, co musels ji chránit,
před vším co ve světě by mohlo ji ranit.
Jsem přece dospělá, vzpřímeně stojím sama,
už nejsem ta malá, už mi říkají dáma.
Vždy budu tě milovat, můj příteli z nebe,
vím, že cokoli zraní mě, zraní i tebe.
Oči nemusíš mi zakrývat, chci vidět bídu,
kterou svět přehlédne, jak černou křídu.
Uši mi uvolni, chci slyšet nářek,
jenž se nepřevléká do přetvářek.
Ústa mi odemkni, chci vykřičet do světa,
že emoce krásné jsou jak barevná paleta.
Že bolest nesnesu je představa mylná,
už chránit mě nemusíš, už jsem dost silná.

Kapitán Karotka, desátnice Angua a strážník Postihnout se už chvíli krčili za vozem plným hlávek zelí. V Pekařství na druhé straně ulice se velmi neprozřetelně zabarikádovali tři nelicencovaní zloději.
"Jem si jistý," říkal právě Krotka "že když jim vysvětlím, že jednají v rozporu se zákonem, pochopí, že si počínali nesprávně. Jistě jsou to v jádru velmi dobří hoši. Prostě jen potřebují, aby je někdo nasměroval zpět na cestu zodpovědného občanství..."
Karotka vstal a vydal se k pekařství...
O pár chvil později seděli už zloději v celách na Yardu. Každý měl na hlavě velkou bouli.
Udělali první krok k poctivému životu.

Draco si Harryho odchatil hned po obědě a zatáhl ho do skleníku č. 5.
Sotva tam doběhli, začali strhávat oblečení jeden z druhého. Vášnivě se líbali a Draco se chystal si Harryho vzít, když tu zaslechli, jak se ke skleníku někdo blíží.
Jaksi zapoměli na to, že tu druháci mají mít hned po obědě svoji dvouhodinovku.
Rychle kouzlem schovali šaty a sami se nasoukali pod stůl. Studenti se mezitím kolem nich shromáždili u svých rostlinek a naslouchali výkladu madam Prýtové.
Draco byl však neodbytný a dotíral na Harryho tak dlouho, až se vášnivě milovali.
"Ah, Draco...!"
"Pssst, Pottere, najdou nás!"

Mladý černovlasý muž zaslechl své jméno a vyklonil se z okna. Dole stál jeho známý a mával mu.
„Pustíš mě nahoru? Musím s tebou mluvit,“ volal návštěvník.
„Už jsem Vám říkal, že nemám čas. Musím uklidit celý dům, než se Lily vrátí! Zabila by mě, kdyby viděla tu strašnou spoušť tady!“
„Ach... Prosím pusť mě nahoru. Víš, že půjdu tak jako tak,“ odvětil starý muž mírně.
„To můžete zkusit. Ale neradil bych Vám to,“ ušklíbl se černovlasý.
„Jsi tady zavřený týden...“
„Vím, co mi zase chcete. Nechci Vás poslouchat!“ křičel mladík hystericky.
„Lily se už nevrátí... Je přece mrtvá, Severusi.“

V tmavém pokoji byly dvě rostliny. Nebyly to rostliny jen tak ledajé, byly to rostliny masožravé. Seděly tam s doširoka otevřenými ústy, čekající na nic netušící hmyz, či nějakou větší potravu, která by se do nich vešla, až jim sedne na jazyky. Jenže nic nepřicházelo/nepřilétalo.
Rozhodly se tedy, že evolují, a vydaly se směrem k lednici, kde měly tušení, že vytoužené maso najdou. A taky že našly. Najedly se do syta a ještě víc, masa bylo dost, až samotným přežráním usnuly.
Když se vzbudily, povídá jedna masožravka druhé:
"Hele kámo, mám pocit, že to co jsme hulili, nebyla mařka."

"Danny," zakřičela Simona, "Tady!"
Varšavské nádraží mělo nejlepší léta dávno za sebou a oficiální tričko administrátorky nešlo přehlédnout.
Samozřejmě ji překvapil, čekala u služebního vagónu a on jel v lokomotivě. Byl Údržbář a dal přednost stroji před pohodlím. Brašna s nářadím ho dostala i na nepřístupnější místa a pověst kamkoli. I o dvacet let starší policista se při vítání zakoktal.
"Máme záznamy infračervených kamer, přesně jak jsi předpokládal," řekla administrátorka.
"Brýle je používají k navigaci, stejně tak i zvuky zachycené pomocnými mikrofony ," konstatoval Danny, "Ukládají je a necenzurují. Už nejsme slepí a hluší, stačí počkat, co nám ta data řeknou."

Pamela s truchlivým výrazem procházela svým skleníkem. Pouze zde byly květiny v bezpečí...
Jako každý rok na jaře se po Gothamu začali vyskytovat „údržbáři zeleně“ se svými sekačkami a křovinořezy. A to znamenalo jarní depresi.
Harley se na její trápení nemohla dívat. Když nezabrala videa s koťátky ani čokoláda, rozhodla se, že musí nasadit těžší kalibr.
„Tamtadadá!“ oznámila s širokým úsměvem své přítelkyni, když jí předávala tři drobné rosnatky v roztomilém květináči. Pamelin obličej se trochu rozjasnil. Úspěch!
„A co máš v té tašce?“ zeptala se ekoložka.
„Hovězí. Pán v obchodě říkal, že jsou to masožravky.“
A bylo po smutku.

Ležela v černých peřinách se vzorem pentagrámků. Její bledá kůže svítila, oči měla Mlátička zavřené. Na stojanu vedle postele visel mp3 přehrávač a do sluchátek na dívčiných uších z něj vycházel životadárný zvuk Nattsol.
"Víc teď neuděláme, kurva," zašeptal Sidol. "Dem to řešit vedle."
"Řešit?" zabručel Mrmla.
"Jo, tenhle kurva teroristickej útok!"
"Kdo mohl udělat něco tak hroznýho..." mumlal Brajgl.
Mlátičku prve našli v jejím pokoji, který někdo vytapetoval plakáty boybandů (včetně Sidolova úletu) a do přehrávače naládoval výběrovku vedenou Justinem Bieberem.
Měla zavřené oči, ucpávala si uši a šeptem opakovala see no evil hear no evil speak no evil...

Bylo nebylo, na jednom poli stál velice smutný strašák. Strašák už nestrašil jen stál a vzdychal. Nechával ptáky klidně ničit úrodu.
Jednou k němu přiletěl kos a ptá se ho: "Hle strašáku, proč tu jen tak smutně stojíš a nestrašíš?"
Stašák si zase povzdechl: "Víš kose, chybí mi moje srašice, se kterou jsem tu strašíval."
"A copak se jí stalo?" ptá se kos.
"Tak jednou děti si neopatrně hrály s ohněm a ona chudinka chytla... Byla tak krásná! celá ze slámy..."
Oba si představily krásnou strašici.
Pak kos povídá: "No ty jsi taky ze slámy, vlastně jsi teď slaměný vdovec!"