Snílek

Když se zhasnou světla a jde se spát,
dětská fantazie začne horečně pracovat.
„Mami, přivři mi jen a nech prosím lampičku svítit.“
„No tak, nebuď jak mimino,“ odvětí matka, bez ohledu na to, jak se bude snílek cítit.
Stíny květiny u okna,
působí jako lebka ukrutná.
Snílek slyší, jak mu buší srdce,
cítí vyschlo v puse.
Ten nesnesitelný pocit, že mu u postele stojí duch,
těžko se dýchá, jakoby řídl vzduch.
Takhle se tomu dítěti usíná každou noc,
v duchu zoufale prosíc o pomoc.
A když už se mu usnout podaří,
kolikrát za noc se probouzí s pláčem na tváři.