Jednou na dětském táboře, jsem si strčila... ne, tohle je vlastně jiný tábor...
Oheň už pomalu přestal hřát, upřené pohledy do ohně se odpoutaly. Co bude dál? Sud došel.
,,Půjdeme… do jezefčí škáály.“ Napadlo opilou zdravušku.
Po půlnoci banda vyrazila do lesa.
,,Do něčeho jsem šlápla!“ vyjekla Maruna. ,,To bude asi medvědí hov-„ sporťák nedopověděl.
Něco tam bylo.
Stromy ve tmě sténaly, ševelily a byly jako živé věci. Všichni měli pocit, že je něco pozoruje, něco studeného, neúprosného, něco, co je nemělo rádo.
Ať zrychlili, jak chtěli, kroků za sebou se nezbavili.
Strach se dal krájet.
"Někdo mi hrábl do vlasů!" zapištěla Lůca.
"To jsem byl já!" odpověděl hlavas a začal se smát.
Hlavas plný originality, jak už tak bývá...
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit