Voják

Zapaluji cigaretu,
čekám, až se zableskne,
strejda strach, no pořád je tu
v plné síle bodejď ne!
Koukám na tu tmavou skvrnu,
v jinak světlé ulici,
o chodník si botu drhnu,
čekám, jak pes vodící.
Nechci vstoupit do neznáma,
do té černé temnoty,
Není noci, není rána,
Není hudby bez noty.
Černý jícen přitahuje,
stále moji pozornost,
a minuty ukrajuje,
bez ohledu na vlezlost.
Moje oči stále tonou,
bělmem v jeho temnotě,
Měl bych kročit za ní rovnou,
ne, zde šlapat ve slotě.
Když vykročím, co pak bude?
Bude něco dál?
odvaha co se mnou půjde,
jak ji nazvat mám?