Tak nějak průběžně v rámci celé poslední řady drabblí.
Nevím, jestli to je detektivka. Ale pátrání tam vlastně je. Salám skoro taky!
Už od příchodu k jednotce Alžbětu trápila nezodpovězená otázka: Co proti mně má ta kuchařka?
Zrzavá Olga Nikolajevna ji od začátku pozorovala nenávistně. Alžbětina ranní stogramová porce uzeného byla prokazatelně o dost menší než všech ostatních. Josefova zase větší.
Rozpaky doktora Webera, když nadšeně vyprávěla, jak pro manžela přešla Sibiř. Nepřesvědčivé: „To musí být rád.“
Smích, když po boji vyndavala kulku. Při ohlédnutí viděla, jak Olga Josefovi koketně upravuje límec. Zakrvavenou rukou si odhrnula vlasy a operovala dál.
Natašino lítostivé „Ej, Bětko, chlapi jsou psi!“ když se raněná sháněla po manželovi.
Stál za stromem, vedle něj záblesk zrzavých vlasů. Aha.
Doktora Webera si představujte trochu jako šovinističtějšího doktora House ;)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
A jéje, ta závěrečná poznámka
strigga
A jéje, ta závěrečná poznámka. Teď už ho z hlavy nevyženu. :D Každopádně začínám mít chuť vzít Josefa na převýchovu do Záchranné stanice. A Bětka je prostě skvělá.
Já cítím touhu říci, že Josef
Jeřabina
Já cítím touhu říci, že Josef není záporná postava a trochu se cítím blbě, že ho tak líčím. Není zlý. Obzvláště v kontextu doby je to vlastně normální hodnej chlap - před válkou manželku zabezpečil, odešel do války, ona se pořád měla v rámci možností dobře, on bojoval ve válce (a ano, u toho jí zahejbal, což jako nebylo nic nenormálního), ona měla čekat doma, on plánoval se k ní vrátit a dál jí zabezpečovat živobytí s tím, že ona by se mu starala o domácnost a třeba by byly i děti. Plány mu trochu nevyšly, to jo.
A jeho chování k Alžbětě teď taky není o tom, že by byl zlý a chtěl jí záměrně ubližovat - ba ne, on jako vlastně chce, aby se měla dobře (i když jeho představa o tom, co to znamená, je jiná než její). Ten zásadní problém toho vztahu není, že by jí chtěl ubližovat. Je to, že ho to prostě až tak moc nezajímá, aby mu stálo za to se snažit jí neubližovat. (sorry za román v komentáři, ale mně tohle na jejich vztahu přijde nejsmutnější a takový trapně reálný)
ale jo, ono to tam poznat je.
Aries
ale jo, ono to tam poznat je. Možná by za celý život nepřišli na to, že se k sobě tak úplně nehoděj, kdyby do toho nevlezla ta válka. Josef mi připadá jako chlap, který prostě lpí na zakořeněných hodnotách, a když mu z nich manželka začne vybočovat, neví co s tím, tak to radši ignoruje. To není tak neobvyklé.
Ja se dneska asi neumim
strigga
Ja se dneska asi neumim vyjadrovat, pardon :D mne to taky neprijde neobvykly, a v historickym kontextu uz vubec ne. Ale nic to nemeni na tom, ze z myho dneskem deformovanyho pohledu emancipovany individualistky me ten chlap stve. Nepopiram, ze za to nemuze, ale stve me a kladne ho vnimat jednoduse neumim, i kdyz znam vsechny ty racionalni duvody, proc bych mohla. :) Jinak doufam, ze te moc nestvu ja, kdyztak rekni a uz budu mlcet.. ja jsem holt na tohle tema docela citliva a neumim si pomoct, promin. :)
Jinak se mi to strasne libi a je to jeden z mala celistvych pribehu, ktery tu nezaåominam prubezne sledovat.
Nene, mě tvoje komentáře
Jeřabina
Nene, mě tvoje komentáře hrozně těší a motivujou to psát skrze dostihy, sázky a vyprané kočky :))
A chápu plně ten problém s pohledem emancipovaný individualistky! :) A myslím, že je úplně v pohodě kohokoliv nevnímat jako kladného, myslím, že plně kladné a záporné hrdiny moc příběhů nemá :) Tenhle skoro určitě ne :) (teda kromě bolševiků, ty střílej na sestřičky!)
aha
Aries
tak přece se u Josefa taky něco hnulo...
Mě hlavně Josef hrozně
Tenny
Mě hlavně Josef hrozně připomíná mýho dědu. :( Úplně stejnej typ člověka, akorát děda byl policista. (což je ovšem dost podobný povolání...)
A babička byla taky zdravotní sestřička, akorát neměla Alžbětinu povahu a chovala se tak, jak děda očekával. :/
Tak to Alžběta pár let taky :
Jeřabina
Tak to Alžběta pár let taky :)
Předně: Píšeš skvěle!
kytka
Jinak myslím, že my už dneska nedokážeme úplně pochopit mentalitu žen před první válkou. Já se třeba nepovažuju za emancipovanou v dnešním slova smyslu, ale stejně jsou věci, které bych nesnesla a přitom tenkrát se nad nimi ženy nepozastavovaly. Pak přišla válka a spousta žen byla v podstatě přinucená se emancipovat. Pro muže pak musel být šok vrátit se z války k ženám, které vypadaly stejně jako dřív, ale myslely jinak. A to jsi ty skvěle vystihla.
Jojo, mluvíš mi z duše. (a já
Jeřabina
Jojo, mluvíš mi z duše. (a já teda to emancipovaná používala hodně v historické perspektivě = ovlivněná procesem emancipace ve dvacátém století)
A já bych teda jenom ráda řekla, že zrovna tenhleten niternej přerod, kde dívka, která je v zásadě ale naprosto spokojená jako žena v domácnosti (byť jako nějaké věci ji štvou, ale svoji roli naprosto bere a přijímá), si uvědomí, že může dělat něco užitečného a rozhodovat se sama, byl v postavě Alžběty nádherně zapracovanej právě v originální hře, na kterou tohle píšu, a právě díky tomu zážitku mě napadlo nad tím hlouběji přemýšlet - protože já bych vlastně normálně ženskou, jakou Alžběta byla na začátku (pro což tady mimo úplně první drabble moc nebyl prostor a psala jsem spíš Alžbětu emancipující se), odsuzovala jako neužitečnou pipku. A bylo pro mě hrozně přelomový si uvědomit, jak moc lidských vlastností umí být potlačených okolím a co všechno dokáže změnit válka.