DMD Bonus č. 4 pro 15. 4. 2015. Téma: Deset deka salámu to bylo salámu!

Hrůza, baron Westex byl zavražděn. Policejní inspektor provedl vyšetření, ale jediné co objevil, byla chybějící ruka mrtvého. Telefonát na ředitelství mu vysloužil přítomnost okresního detektiva. Ten dlouho do noci procházel každičký kus zámečku, pátraje po stopách. Vyslýchal služebnictvo, nechal si předvolat milenku zavražděného a odléval stopy v zahradě. Ovšem jediné co měl v rukou, byl vražedný nástroj, řeznický sekáček na maso. To však důvtipného detektiva napadlo nasadit psy. Ti je neomylně vedli přes kopec do řeznické dílny. Tam už je čekala skrýš lupičů, kteří kradenou rukou falšovali otisky prstů. Když však byla vražda odhalena, předmět doličný skončil ve štangli salámu.

Paní Růžičková věděla, že byla v obchodě, a že tam koupila deset deka salámu, který plánovala využít při tvorbě večeře. Také veděla, že si ho odkládala na pult kuchyně, než jí zazvonil mobil. Proto teď stála v šoku - salám nikde.
'Uklidni se, Aleno.'
Přiměla se ke klidu, začala se rozhlížet, snažila zachytit nějakou stopu, co se mohlo stát.
Na lince bylo pár škrábanců, očividně nových. Když se rozhlídla pořádněji, všimla si malých ťápot táhnoucích se po koberci směrem k obýváku. Vydala se tam.
Stihla přistihnout jak se koťata ládují zbylým kousíčkem salámu. Namísto rodiny zmizel v žaludcích malé kočiččí armády.

Naisa tiše vytáhla truhličku a otevřela ji. Tentokrát chvilku volna potřebovala a potřebovala i svou starou slaměnou panenku. Svou připomínku doby, kdy byl tatínek s nimi, maminka zdravá a její starosti byly, jestli běhá rychleji než ostatní děti, ne jak nakrmit sourozence.
Jenže truhlička byla prázdná!
Teprve teď si Naisa všimla loužičky špinavé vody. Zamířila ven a stopy ve sněhu ji neomylně vedly za stodolu. Přišla až skoro k ní, když zahlédla Malku s její panenkou a Maera s jakýmsi klacíkem.
„Ještě že ses vrátil, byla jsem nemocná,“ dolehl k ní Malčin hlas.
Se směsí smutku a dojetí zamířila zpět.

Útržek konverzace v hostinci, teatrální fáma potulného kejklíře... nakonec potvrzení vyprávěním dráteníka.
Vévodova syna na lovu smetla ze sedla větev a on zavadil o spoušť nového opakovacího samostřílu. Jedna šipka mu prosekla stehenní tepnu, druhá skončila v zádech starého vévody.
Obecný konsenzus byl, že vévodův syn doplatil na svou zálibu v novotách - a starý vévoda na to, že ho v ní podporoval: "Se starým dobrým lukem, nebo i kuší, by se to nestalo..."
Lucien, používající samostříl už měsíce, větřil krysu.
Pak se dozvěděl, že je všeobecně považován za mrtvého.
Rozhodl se, že nedopustí aby jeho panství zdědil vrah jeho rodiny.

V Upper Pigeon došlo k sérii záhadných vloupání. Pokaždé se ztratil zlatý šperk z uzamčené místnosti.
Sherlock pečlivě prozkoumal poslední místo činu. Neshledal jsem v pokoji nic podezřelého.
Poté Holmes zamířil k hospodě U poštovního holuba. "Na zajímavý případ už dnes člověk nenarazí. Raději poobědvám salámový sandwich."
"Přerušíte pátrání?" podivil jsem se.
"Ó nikoliv," pravil můj přítel. "Případ je vyřešen. Vy jste si nevšiml toho zvláštního pírka na okně? Nejprve jsem si nebyl jist, zda patří holubovi nebo strace. Pak jsem si uvědomil, že patří oběma!"
"???"
"Pachatel zkřížil straku s poštovním holubem! A jelikož hostinský je jediný holubář ve vsi..."

Seržant Tračník a desátník Nóblhóch vstoupili do řeznictví. Majitel, Motolam Paličkomlat se na ně podíval překvapeným pohledem, ale okamžitě nasadil široký úsměv.
"Pánové! Pojďte, navážím vám deset deka mého nejlepšího salámu. A tady máte kus chleba!"
Později oba policisté dojídali nečekanou svačinu.
"Řeknu vám seržante, to bylo skoro jako za starých časů, taková policejní práce ve století ovocného netopýra."
"Je pravda, že dneska už nám tak často nedávají různé drobnosti," připustil Seržant, a pak se zamyslel.
"Nezdál se ti nějaký nervózní? A neříkal Kapitán, že ten vrah od Dollyiných sester je řezník?"
"Je to tak, seržo."
"Dobře, zavoláme kapitána Karotku."

Objevuje se děsivé podezření!

RIMMER (v taláru): „Slyšení může začít. Shrnutí situace: Dnes ráno bylo zjištěno, že objekt chybí. Krytone, zapisuješ to vůbec?!“
LISTER (beznadějně): „Jakej objekt! To bylo deset deka salámu. Takovýho salámu! DESET DEKA...“
KRYTON: „Neberte to tak tragicky, pane. Přesněji řečeno to bylo pouze posledních deset deka salámu dostupných v našem čase v mezích tohoto vesmíru...“
RIMMER: „Kdokoli tento hnusný nelidský čin...“
LISTER: „Jsi HOLOGRAM. Jak tobě to může vadit? Vůbec to nemůžete chápat!“
RIMMER: „..zanechal stopu v podobě obalu...“
KOCOUR: „Poslyšte – necítíte tu pečenou uzeninu?“
LISTER (mumlá): „Pečený... Pečený... Zapečený... KDE JE TEN TOUSTOVAČ?“
ŠVITORKA: „Nedáte si toast? Se salámem!“

“Zase hubne,” naříkal kuchař Fritz. “Čeká nás šest týdnů pekla, Archie!”
Měl pravdu. Když se Nero Wolfe, nejlepší newyorský detektiv, rozhodl hubnout, nebylo s ním k vydržení. První tři týdny trpěl hlady a další tři týdny pocity viny, jak se postupně prožíral k původní váze.
“Nedá se nic dělat,” prohlásil jsem, “zahájíme akci Salám.”
Odpoledne Wolf zachmuřeně hleděl na krajíček žitného chleba, zatím co já si vybaloval prosciutto crudo. Zlostně po mě loupl očima, ale nic neřekl. V zápětí mě Fritz odvolal k telefonu. Když jsem se vrátil, salám byl pryč.
K večeři si Wolf objednal křepelky. Nebezpečí bylo zažehnáno.