Letadlo pomalu dosedlo na ranvej.
Nesnáším létání.
Fakt, že ne.
Ze srdce nesnáším.
Něco o tom vypovídá fakt, že i o hodinu později svírám pevně Vincentovu ruku.
Neochotná se ho pustit.
Co kdyby se ztratil a já musela zpět letět sama?
"Jsi nějaká bledá. Nemáš hlad?"
Tichý opatrný dotaz.
Zamyslím se.
V žaludku mi zakručí.
"Trochu. Co navrhuješ?"
"Támhle to vypadá dobře."
Zvědavě se otočím.
Pobaveně pozvednu obočí.
Zasměji se.
"To myslíš vážně?"
"Co?"
"Hospoda U snědeného krámu?"
"Proč ne?"
"Myslíš, že tam budou mít vůbec nějaký jídlo?"
"Nevím, ale zkusme to."
Povzdechnu si.
Pobaveně.
Vždycky mi dokáže zvednout náladu.
Navazuje na Čím dál blíže
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit