DMD č. 24. pro 24. 4. 2015. Téma: U snědeného krámu

After wearing the permanent mask, the man's face kept changing rapidly. The groans became screams, the shaking evolved into seizures, and madness took over sanity.
The artist soon realized that it was all a huge mistake, a black dot in his clean history. He had to take measures. As the poor soul gets tormented, the artist quickly collected all his mask master pieces and and burnt them, releasing the shop's curse. The shop swallowed everything within it, the tools, the masks and the unfortunate inside as well, reducing them to nothingness.
Afterwards, the shop continued to exist like nothing happened.

A kdyby tam nebyla taková tma, tak je tu strip už před půlnocí

"Pachatel žádá vzít v úvahu tyhlecty no... Jakože von to sice uďál, vloupání a tu žranici, všecko přiznává, ale bouchlo mu to do ksichtu tak, že je vlastně taky oběť."
"Polehčující okolnost?"
Nováček přikývnul.
"My tomu doma řikáme karma jak sviň, pane."
Elánius si promnul spánky.
"A jaké okolnosti má na mysli?"
"Byl to Kolíkův krám."
"Oh."
"To řikal taky. Když se zrovna nesvíjel strašlivejma bolestma. Ale Igor řikal, že ho zasejc postaví na něčí nohy a bude znovuzrozenej. Sem moc nepochopil.*
Taky..."
*Laskavý čtenář ovšem jistě ano.
Pro ty nelaskavé - jedno slovo: recyklace. Ano, přesně to mám na mysli.

Dveře řeznictví se s cinknutím zvonečku rozletěly. Řezník vzhlédnul od porcovaného masa a na prahu spatřil opravdu velmi zakulaceného muže.
„Chci maso!“ ohlásil příchozí hřmotným hlasem.
„Nějaké konkrétní přání?“
„Dejte mi vše!“
Své přání podložil masivním paklem bankovek. A tak začal řezník snášet vše na hromadu. Pan zákazník na nic nečekal a začal se ládovat. Jitrnice a klobásy v něm mizely, jako když se zapráší, do toho si ukusoval tu a tam ze šunky. Maso do něj létalo a on nedbal, zda je syrové či uzené. Celá hromada v něm zmizela, až nakonec zbylo jedno jediné jelítko.
A potom puknul.

Problém s hraním v cizím městě byl vždy tentýž. Ve stavu, v jakém se nalézali po koncertě, si nikdo sednout za volant netroufal a tak bylo nejdůležitější najít nonstop.
"Vole, hele, támhle to žije!" zahulákal konečně Brajgl. Pepank už mizel v otevřených dveřích, zpoza nichž se ozýval nezaměnitelný ruch.
V jednom rohu čekal volný stůl, i pivo měli dobré, muzika v jukeboxu obstojná... Až hladový Sidol narazil na skrytý háček.
Brambůrky nevedli, utopenci došli a hermelíny odešly.
"Snědenej krám mi nevadí," zahuhlal Brajgl, pusu plnou rozžvýkaného podtácku. "Vypitej by byl horší."
"Tekutej chleba," zvolal Sidol. A na to se napili.

Lucien při pohledu do staré stodoly zajásal.
Neočekával, že tam najde tak technicky výjimečný kousek. Samozřejmě staré stodoly a půdy měšťanských domů a šlechtických sídel vždycky skýtaly netušené možnosti...
"Kolik za něj chcete?" zeptal se s výrazem dítěte, vidícího koláč.
Majitel vynesl cenu a po chvíli handlování mu Lucien vyplácel dvě třetiny původně jmenované částky.
Že i tak přeplatil, mu došlo, když o dva dny později seděl u rzí naprosto prožraného torza nepoužitelného vraku, jež v lepších časech býval tkalcovským stavem.
Byl by ho s chutí nakopl, kdyby nehrozilo, že se korozí chatrná konstrukce už zlým pohledem rozloží na prvočinitele.

Divoká šelma se pomalu pliží hustým porostem pralesa a vyhlíží svou kořist. Všimněte si jejích drápů, ostrých zubů a pruhované srsti. Právě spatřila svou oběť, která stále ještě nic netuší. Připravuje se ke skoku a .... Banzai!
Mohutná oranžová kočka se vymrštila a neohrabaně dopadla do regálu s brambůrky. Rozsekla první balíček a strčila do něj hlavu. Dál už se ozývalo jen slastné chroupání.
"Garfielde! Přestaň! Musíme už jít, jinak sníš celý krám!" vykřikl Jon a pokusil se ho odtáhnout pryč.
Garfield se zatvářil ublíženě. Vždyť to bylo přesně to, co měl v úmyslu. Už viděl ty titulky: "U snědeného krámu".

Rodina se už nějakou hodinu ubírá lesem, chtělo by to pauzu na jídlo. Přichází do vesnice.
"Dobrý den, máte tu hospodu nebo aspoň obchod?", táže se Jimram domorodce.
"Kdepak obchod, sem jezdí dvakrát týdně pojízdná prodejna. A hospoda je v sousední vesnici za kopcem."
Jimram, Vincencie a Zachariáš tedy pokračují v túře. Konečně hospoda!
"Co máte k jídlu?"
"Jen utopence", odvětí hostinský otráveně.
Utopenci nejsou nic moc, ale hladová rodina je spořádá. Jimramovi alespoň zachutná pivo, nepivařka Vincencie s nezletilcem Zachariášem usrkávají předraženou a přeslazenou limonádu.
"Šoustku, tu túru jsi teda dnes naplánoval hodně blbě, ke snědenému krámu," brblá Vincencie.

Už pár let, to se to vleče
Sama v domku pobývá
Na náměstí perník peče
Evidentně prospívá.
Došlo křivé obvinění
Eskalace sousedského sporu
Načež zavřely ji do vězení
Elity policejního sboru
Hledali v domku Mařenku s Jeníčkem
Ovšem ti se zatím milovali v lese
Každý policista šel domů s perníčkem
Rovněž každý soused kus si domů nese.
Až vrátili se z lesa slečna s mladíkem
Mohla ježibaba jít domů
Už neměla dům naplněný perníkem
Pomstít rozhodla se každému.
Od té doby ježibaba proto
Metamfetamin vaří jen
Skvělý je ten perník, piko
Trh je zcela nasycen.
A Jeníček ho šňupe. Pako.