Obranářský osel

Pú se za Simbaccou sice vrátil sám, ale cestou si vzpomněl, že už se mu něco podobného stalo. Oba pokrčili rameny, podrbali se na hlavě a pokračovali na jih, protože jim připadalo, že je to z kopce.
Zanedlouho narazili na dalšího obyvatele Stokorcového lesa, na Ijáčka.
„Dobré ráno,“ pozdravil ho Pú a Simbacca mávl.
„Když myslíš,“ opáčil osel. „Přišli jste mi jistě sníst bodláčí, jako ti lumpové nedávno. Nevyčítám vám to. Ostatně tu jen tak leží. Neoplotil jsem si ho, tedy vlastně zvu všechny kolemjdoucí na hostinu...“
Simbacca, který notoricky nechápal pasivní agresivitu, měl tou dobou v puse třetí kytku.