Boží bylinky

Simbaccovi chutnalo Ijáčkovo bodláčí tak moc, že si okamžitě řekl o recept.
„To máte tak,“ přednášel osel a nebylo docela jasné, na koho vlastně mluví, „bodlák roste všude, hlavně tam, kde nemá. Některé lidi to dráždí. Stačí jedno semínko a je vymalováno, nic na tom není. Ovšem znal jsem, letmo, jedno kopyto...“
Simbacca dál neposlouchal, semínky naplnil kapsičky na opasku a po návratu domů všechno zasadil. O rostlinky se staral snad ještě pečlivěji než o svůj mírně retardovaný zvěřinec a s radostí sledoval, jak ten plevel roste.
Docela ho pak mrzelo, když mu otec celou první úrodu usušil a vykouřil.