Nacházet cesty

Děkuju všem, kdo se mnou letos šli Sibiří a kachničkovali a komentíkovali. Vybrat Alžbětin výběr je těžké, protože nevím, jak to udělat. Nejtěžší drabble pro mě jistě byl muzikál - to jsem si myslela, že nenapíšu, a pak napsala něco tak těžkého, že pořád nevím, jak se to stalo (jedná se o Zardousit ptáčka). Nejreprezentativnější by byly nějaké ty věci, co mají všechno - hubatou Natašu, jízlivého Webera, nefungující vztah s Josefem, protože ti všichni byli pro Alžbětu důležití.
Ale věřte nevěřte, já mám ráda Vladimira a Alžbětu. :) Líbí se mi a pro mě tenhle příběh byl nejvíc o nich. Oba jsou trochu pitomci, ale k sobě se hodí, a jejich nacházení se mi přišlo jako skutečná a pravá láska. Sibiřský příběh je pro Alžbětu o cestě k sobě samé a ke štěstí, takže nakonec vybírám drabblík, který jsem psala za dobrodružných okolností cestou ze swingového workshopu, málem neodevzdala, a ve kterém Alžběta začne nacházet novou cestu.
Pokud jste dočetli až sem, pusťte si píseň ČSL Legií, Ach synku synku (ano, zpívají to australské děti): https://www.youtube.com/watch?v=fm9O6blvsPM