Autorův výběr 2015

Pssst! Come here and let me tell you. Let me tell you about a princess and her hero.
Pssst! Come here and let me tell you about the fake villain who was the princess's sister.
Pssst! Come here and let me tell you about the narrator, who popped out of nowhere. Who guided them all on their quest, and even before it was done, the same as he came, the same he left.
Pssst! Come here and let me tell you, about all the dreams that the group had. And how they all came to nothing, as the group disbanded.

Z celého zámku Bragelonne si Grimaud nejvíce zamiloval jeho zahrady.
Se svolením pana de la Fère v nich dlouhé hodiny dokázal sázet, vyvazovat, zastřihávat, prořezávat, roubovat, nastýlat, hnojit, kypřit, zalévat a všelijak jinak přemlouvat to nesčetné rostlinstvo k překotnému růstu.
Prvním rokem zanedbaná zahrada připomínala prales.
Druhým rokem prořezané stromy vpustily do oken trochu slunce.
Třetím rokem stará třešeň vedle altánku znovu rozkvetla jako nevěsta.
Když se o dva měsíce později nesčetné košíky začaly plnit granátově červenými plody, Grimaud sklízel všeobecnou pochvalu.
Trochu rozpačitě se usmíval a mlčky krčil rameny.
Nikdy toho moc nenamluvil.
Nemusel.
Jeho činy hovořily za něj…
***

Tyto oblíbené obyčejné sklenice má doma hodně domácností a já jsem nebyla výjimkou.
Skandinávský obchod se podílel na vybavení naší domácnosti ve velké míře. Nepotřebovala jsem, aby mi nábytek vydržel sto let, bohatě mi stačilo deset nebo dvacet, vzhledem k ceně a předpokládaným životních změnám, jsem očekávala, že to bude stačit.
Sklenice to byly hezké, oproti jiným vydržely i nalévání horkého čaje a občas i pád na dlažbu. Zdálo se, že jsou nerozbitné. Pak stály v klidu na lince a najednou exploze a sklenice se roztříštila do prostoru. Nevím, zda se chtěla reinkarnovat, protože jsem myslela, že budou žít věčně.

Když se v novinách objevila zpráva, že dánský Červený kříž má povolenou návštěvu Terezína, lidé se zaradovali. Ne každý věděl o hrůzách koncentračních táborů a oficiální zpráva Červeného kříže to mohla změnit.
Nacisté však už věděli, co dělat. Stačilo omítnout několik domů při hlavní silnici, do oken dát závěsy, připravit makety obchodů, muzea a banky. Všichni staří a zmrzačení měli přísný zákaz vycházení. Čirou náhodou měla delegáty ještě před příjezdem potkat skupinka pěkně oblečených dívek s košíky ovoce. Ovoce, které chybělo na jídelníčku už několik měsíců. Vše dopadlo, jak nacisté doufali. Vyslanci neviděli utrpení. Neslyšeli pláč. A tak zlo neodsoudili.

Slaměný vdovec je stav, po kterém každý ženáč přímo prahne.
Náš tatínek byl mezi muži spíše bílou vránou. Když maminka odjela do lázní, byla to pro něj noční můra. Nebudu vám nic nalhávat, pro nás děti také.
Tatínek byl snaživý, tak nás bylo doma rovnou pět.
Všichni jsme najednou neměli punčocháče či čepici. Úkoly, které jsme pod maminčinou taktovkou zvládali levou zadní, nám najednou nešly anebo „se zapomněly“.
Co vaření? Tatínek uměl specialitu - svahilskou polévku (tři různé druhy pytlíkové smíchané dohromady) a knedlík, vejce, cibule – na rendlíku orestované. Každý den.
A my toužili po mamince a její božské rajské omáčce.

Byla jasná červencová noc. Měsíc zaléval svým stříbřitým světlem zvrásněnou krajinu. Seděli jsme s Maglorem u ohně zahloubáni do svých myšlenek. Do ticha jen temně hučel les a vítr pročesávající schnoucí trávu.
Po chvíli začal tiše zpívat. Byla to krásná a také velmi teskná melodie. Slovům jsem nerozuměl.
Když dozpíval, zeptal jsem se: „Proč vždy zpíváš v jiném jazyce?“
„Je to můj rodný jazyk. Mám jej rád," vysvětlit mi a uhnul pohledem.
„Ale vždy to zní smutně,“ namítl jsem.
„Nese v sobě spoustu vzpomínek na krásná místa, která jsem musel opustit. A na rodinu." V očích se mu zaleskly slzy.

http://sosaci.net/node/14907

Tma. Co byste ve vesmíru čekali? V černé díře už je sakra pořádná tma. Jediným světlem jsou zářivky pomalu se vařící vesmírné lodi v úsporném režimu. Aspoň že kafe jsem dnes stihl. A to jsem do té temné tekutiny jenom zíral a přemýšlel o nekonečnosti vesmíru. Pro mě právě skončil.
Přesto velitel nejevil známky neklidu. I v této situaci s nadšením volal své životní motto a opíral se o tlačítko motoru.
"Kupředu!"
Černé díry nejsou jen obyčejné díry. Jsou hmotné. Je to temná magma, plazma vytvořená ze zničených světů roztavených na uhelnou čerň. A tenhle sajrajt nám právě ucpal motory.

„Už ji vezou,“ ozývalo se mezi lidmi na městském rynku. Jejich oči sledovaly zamřížovanou káru, ve které se choulila osoba, kterou všichni dobře znali.
Koně se zastavili za městskou branou, kde byla připravena hranice. Biřici vyvedli odsouzenou, zatímco muž v černém plášti četl rozsudek: „Bylinkářku Magdalénu uznal soud vinnou ze spolčení s ďáblem. Odsuzuje se k smrti upálením. Rozsudek budiž vykonán ihned.“
Magdaléna se rozhlédla a její hlas rozezněl popraviště: „Pohrdám vámi všemi. Nevidíte zlo kolem sebe. Myslíte, že mluvíte pravdu, ač z vašich úst čiší jed. Nasloucháte polopravdám. Proto proklínám vás i celé město.“
Za rok vymetl město mor.