Cena vítězství

To není krev. Všechny ty hnědnoucí otisky na nástrojích, na materiálu, skvrna na koleni, znovu a znovu rudnoucí místa v dlani. To není krev. To je jenom moje zarytá paličatost. Chtěla jsem to mít, a chtěla jsem to mít hned. A taky že jsem to dokázala. Ty skvrny a šrámy a puchýře, to jsou jen místa, kterými se tvrdohlavost drala na povrch, když už jí bylo tolik, že se nevešla dovnitř.
Je potřeba je bolestivě vydezinfikovat, aby se dovnitř nedostala infekce, například pocit nedokonalosti nebo studu, a zalepit takovou spoustou náplasti, že na stole zbude oslavná mohyla z bílých útržků.
Toto je věrná reportáž z dnešního dopoledne. Police, kterou jsem chtěla vmontovat do skříně, byla o pět milimetrů delší, než měla být, a tak jsem ji musela ořezat a obrousit velmi primitivními nástroji, aby se vešla. A ne, nemohla jsem počkat, až pojedeme za tatínkem, a použít jeho profesionální hoblovku. Dala bych sem fotku své levé ruky, ale stydím se. Zřejmě přece jen došlo k infekci. :-)