Návrat

Čekala na něj. Jako už tolikrát. Schoulená v křesle, přikrytá dekou, vyděšená uvnitř až do morku kostí. Co když ho prohlédne? Co když se tentokrát nevrátí...? Otřásla se při té představě děsem. Přitáhla si deku blíže k tělu a strčila nohy pod sebe. A vzápětí zaslechla tu ránu. Značila jediné - vrátil se! Vběhla do vedlejšího pokoje a strnula. Pro samou krev neviděla jeho tvář. Přeběhla k němu, přivolala snad všechny léčivé lektvary, co jich tam bylo. A když ho ošetřila, jako už tolikrát vzala jeho hlavu do dlaní a něžně jej hladila po vlasech. "Severusi...". Slzy jí stékaly po tvářích.