Alea iacta est

Hledám štěstí, ale nacházím podivný les, který nemůže existovat. Určitě je to sen, ale když se štípnu cítím bolest a s ní přichází prozření. Místo štěstí jsem našla náhodu přesněji les náhody, který vyrostl z hráčských tužeb. Nerozumíte, já také ne. Povím vám, co vidím. Stromy, půdu, zvířata, všechno z kostek. Magicky na nich září čísla od nuly do nekonečna. Čísla, která hýbou vesmírem. Nelžu, opravdu. Tohle bych si nedokázala vymyslet.
Už déle neodolám. Ulomím větvičku rudých kostek a hodím. Fascinovaně pozoruji, co padne.
666
„Lepší než hadí oči.“
Země se najednou zachvěje a nebe potemní.
„Tak možná, že ne.“