DMD č. 2. pro 2. 4. 2016. Téma: Les náhod

Cestou z výročního trhu se mladík zatoulal až na místo nedobré pověsti, zvané Les náhod. Postupoval lesním šerem. Ač nechtěl, v myšlenkách se neustále vracel k příběhům plným entů, druidů, skřetů, lesních mágů a dryád.
„Ach ne, ztratil jsem ochranný amulet ze sobího rohu, který mi přivezla matka až z dalekého severu!“ Z mlází se ozvaly přibližující se strašlivé pazvuky, připomínající vzdáleně norštinu. Mladík strnul a zesinal.
„Ne, nenechám se zastrašit! Nevydám své drahocenné zboží lesním démonům zadarmo!“
Vytáhl obouruční meč, zatočil s ním prudce nad hlavou a vyrazil až z nejhlubších útrob zoufalý bojový pokřik.
Z houští vyrazil sob.

Čokoláda (prečo si zvolil takú prezývku, nemám potuchy) mastil hry na počítači. Spomedzi asi troch stoviek dostupných postavičiek mu náhoda vybrala démona. To bolo pre Čokoládu dosť. Každý deň sa mu stávali takéto drobnosti. Vrany sa krákali práve na neho. Farár pri kázni o hriechu pozeral práve na neho. Raz, keď otvoril knihu, bola na strane 666. To boli znamenia. Robil niečo veľmi zle. Spýtal sa známych aj neznámych, prečo mu Boh dáva znamenia a čo od neho chce a kde asi robí chybu.
Odpovedal som. Pamätáš si každú náhodu. Namiesto riedko porastenej lúky vidíš les. Tvojím problémom je paranoja.

„Tak ty tvrdíš, že jsi šla zrovna ze školy?“
„Ano.“
„Věděla jsi, že se tam má konat nějaká, ehm… akce?“
„Ne.“
„Určitě jsi o tom něco zaslechla.“
„Řekla jsem, že NE.“
Šedé oči policisty provrtávaly mladou dívku pohledem. Dívala se do nich zpříma, s lehce pohrdavým úšklebkem ve tváři.
Za 10 let...
„Dobrý den, paní ředitelko…“
„Prosím, zavřete dveře, a posaďte se.“ Pokynula rukou, aniž by vzhlédla od desky pracovního stolu.
„Přicházím kvůli tomu místu, ehm… toho údržbáře…“
„Ano, ale mám na vás jen chvilku, spěchám na jednání-“ vzhlédla. Šedé oči proti ní. Zarazila se.
„Ale,“ ušklíbla se. „Jaká náhoda…“

První půlka druhé cesty do Jihoafrické republiky proběhla v klidu, takže jsem mohl stránky nového deníku naplnit větou: Dnes se nic zvláštního nestalo. Tentokráte jsme měli přístupové kódy k vojenským satelitům (počítač při čekání v Rufusově pevnosti lámal jedno zabezpečení za druhým). Ze sna mne náhle vytrhlo počítačovo varovné hlášení. Jen co jsem dopnul bezpečnostní pásy v křesle, pokusila se nám jedna vibrační mina přilepit na břicho. Jako vždy se na nepřilnavém povrchu neudržela a následný výbuch nás posunul o pár desítek metrů kupředu. Pak bylo ticho.
"Asi náhoda," poznamenal Ten druhý.
Vzápětí před námi vyrostl podobných náhod celý les.

Jdeš lesem náhod
kde stromy jsou milníky rozcestí omyly a rozhodnutí
bloudíš když dotýkáš se kmenů
vrásčitých jak stařena na poslední cestě
hlaďounkých jak nedospělý milenec
a víš, že se ti smějí?
No vážně, posílají tě každý někam jinam
po letech si budeš říkat (možná)-
to byla ale náhoda,
takhle jsem to přece vůbec nechtěl
tohle rozhodnutí mi změnilo život
kdyby něco bylo trochu jinak
byl bych ho nezabil
byl bych tě nepodved
já bych to nikdy neudělala
ale to víš
osud to chtěl
náhoda se neptá
sáhni si na strom, lásko
v lese náhod
a všechno bude jinak.
Slibuji.

Možná to byla náhoda, že si malá čarodějka z prodejny odnesla zrovna jeho.
Možná té náhodě trochu pomohl, když se vrhl po kryse, která nebyla krysou.
Možná byla náhoda, že ho odvezla do čarovného hradu s tajemným lesem v sousedství.
Možná byla náhoda, že si tak zamiloval noční toulky v něm.
Možná byla náhoda, že se tehdy v lese skrýval velký černý pes, který nebyl psem.
Možná to vůbec žádná náhoda nebyla, protože pes šel po kryse nekryse.
Možná to nebyla žádná náhoda, protože on přece taky nebyl žádná obyčejná kočka.
Možná, že i díky němu se to všechno stalo.

"Ale ale, zaskočený Hraničář?" zazněl pobavený hlas.
Zatímco Aragorna ta slova uklidnila, hobiti se tvářili ostražitě.
"Elfka? Kde se tu vzala? To se mi nelíbí," šeptal Sam.
"Jo, nejdřív se nám do cesty dostal tenhle sadista, co nezná druhé snídaně, a teď ženská, se kterou se zřejmě zná," přitakal nezvykle zachmuřeně Smíšek.
"A mezitím nás objeví černí jezdci a jako naschvál jdou přímo po Frodovi," připomnlě Pipin.
"Prostě moc náhod najednou," uzavřel Sam.
"Pánové, nebuďte paranoidní," vložil se do hovoru Aragorn, který je celou dobu poslouchal. "Zdejší lesy jsou tak husté, že se do nich pár náhod s přehledem schová..."

Ptám se, jestli můžu mít blbě osobní otázku, a vidím, jak jsi ztuhla. Ale kývneš a usměješ se a ostražitě čekáš na ránu.
„Je to kvůli tvý rodině?“
Odsekneš, že to prostě neklapalo, jo, já vím, a hned je začneš bránit. Zase.
Lidi, kteří tě přecemilují a ty je přecemiluješ. Akorát teda přemlčeli i to, že sis ubližovala. Akorát tě vůbec neviděli.
„Takže náhodou se bojíš, že tě někdo uvidí s Ingrid, náhodou mi brečíš do telefonu, že se máma nějak moc ptá, tvrdíš, že jim to zejtra řekneš, a pak jsi náhodou vlastně celej život na chlapy,“ konstatuju skepticky.

Remus Lupin vyl. Ještě před hodinou vysvětloval historii svých školních let skupině dětí. Pak vyšel měsíc a nyní běžel zapovězeným lesem a vyl. Náhle zaslechnul cinkot a jeho nozdry zaplnil pach člověka, pach potravy. Potom jen pocítil palčivou bolest, jak se mu stříbrný řetěz zaříznul do těla. Ze tmy na něj zářily oči kočky. Volnou tlapou se po nich ohnal, ale člověk byl příliš rychlý. Stříbrný meč se jen mihnul, než se zabořil vlkodlakovi do hrudi.
Zaklínač se usmál, měl té noci štěstí. Zdivočelý vlkodlak, nejspíše lidožrout, mu u místního rychtáře vynese pěknou sumu. Pokleknul a dýkou začal preparovat trofej.

Zprvu se ztratil jen jeden a nikdo si toho nevšímal. Průzkumníci byli divní, jako by do společenství vůbec nepatřili, i když jim nikdo neodpíral důležitost. Za pár dní našli jeho znetvořené ostatky v listí pod vysokým stromem.
Za nějaký čas zmizeli další. Různě staří, s různým povoláním. A nebyli jediní. Rozšklebené hlavy se výhružně válely rozeseté po lese. Nikdo se nemohl cítit v bezpečí. Ti mrtví byli každý jiný.
Měli podezření na rituální vraždy, které neuměli objasnit.
Nikdo nepočítal s rituální sebevraždou. Jenom houba Ophiocordyceps unilateralis dál využívala mravence rodu Megaloponerafoetens k šíření svých výtrusů. A hrozně ji to bavilo.