Trollskogen

Motavě jsem kráčel od paloučku kde jsem narazil na bar. Druhý bar. Bylo divné že byl uprostřed temného lesa, ale tak už to bývá. Stromy měly tváře a snažily se nacpat pod most, zatímco mě plácaly po zadku kdykoliv jsem si vázal tkaničky. Vskutku, opravdová náhoda neexistuje, ale mysl koktejly zahlcená si ráda poslechne sama sebe pověšenou k uschnutí. Potom, sestra s bratrem v lese ztracení, bratr po zahraničním pobytu. Snad lžou, třeba nejsou spřízněni. Zakopávám, vráženy jsou mi náhodně rány, i jsem poškrábán na tváři a ztrácím sedlo z brýlí. Divný les, kde poezie a gayové dají dobrou noc.