Kvítí z lesního palouku

Znala všechny kouty v lese. Vždycky objevila místo, kde vyrostly první petrklíče, když se země teprve probouzela a kvetlo jen málo květin.
I toho jara je natrhala. Svítily na zeleném palouku na kraji lesa. Některé dala děvčátku, které o ně zaprosilo. Jiné padly do vody a pluly daleko, předaleko…
Potom přišla strašlivá bouře, která zpustošila les.
Petrklíče na lesním palouku vykvétají dál každé jaro, ale žádná ruka už je netrhá. A splav v lukách dál hučí svou píseň, ale už se k němu nepřidá teskný ženský hlas. Na vlnách řeky už nepluje kvítí.
Petrklíče, které toho jara natrhala, byly poslední.