Přes všechny snahy...

„To nedáme,“ zachmuřila se. „Nenechá na sebe sáhnout, ten stres ji zabije dřív než nemoc. Co s tím?“
„Objednáme tu drátěnou klec. Už jsme ji chtěli koupit dávno, ale vždycky bylo něco přednějšího. Teď už nemáme jinou volbu. Víš, tu fixační, s posunovací stěnou.“
Obě útulkářky smutně hleděly na nemocnou kočku, do které nemohly za nic dostat léky.
Na klec čekaly čtyři dlouhé dny. Sotva dorazila, strhaly obal, v tlustých rukavicích do ní přesunuly kočku a posuvnou stěnou znehybnily zvíře tak, že se nemohlo bránit.
Konečně dostala lék. I tak aspoň kousla.
Ráno už byly léky zbytečné.
Klec dorazila pozdě.